Bohoslužba 1.1.2021   Svoboda, radost a síla.     ČTENÍ  1J 5, 1-4.11b Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. TEXT  J 1, 11-12 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. KÁZÁNÍ Na prahu nového roku vyhlížíme, co nás čeká. Přemýšlíme, co se změní a co zůstane. Pro náš osobní život je však důležité, abychom věděli, oč se opřít. Evangelista nás povzbuzuje, říká o těch, kteří Ježíše přijali a uvěřili v jeho jméno, že tím získali moc stát se Boží dětmi. Právě o tuto skutečnost se v novém roce opírejme. A co znamená mít moc Božích dětí? Řecké slovo pro moc, které je tu užito znamená svobodu. Jde o svobodu od toho, čemu jsme byli až dosud vydáni a podrobeni. Jinde evangelium mluví o tom, že jsme dětmi zloby, hněvu a nenávisti. I se o nás mluví jako dětech ďáblových. To znamená, že často jednáme, jakoby na nás zlo mělo větší vliv než vše ostatní. A kdo uvěří, že ho Ježíš z této zlé moci vykoupil, ten nalezne sílu své sobecké a zlé sklony přemoci a dokázat víc, než by sám od sebe čekal. To je svoboda Božích dětí. V tom, že najdeme odvahu Boží lásku napodobit a tak jako děti napodobují své rodiče, uděláme to, co by v podobné situaci udělal Ježíš. A ono to pomůže a přinese někomu štěstí. Svoboda Božích dětí znamená, že naše slova a činy nejsou zatíženy hříchem. Apoštol Jan napsal, že ti, co se zrodili z Boha, už nehřeší. To neznamená, že by nás hřích už nemohl ohrozit a přemoci. Je to ale radostné ujištění, že v našem životě smí přijít chvíle, kdy nás hřích nemůže zadržet a to, co děláme a říkáme je zrozeno z lásky a bez postranních úmyslů. Když Bůh skrze nás koná své dílo, je to pravda a láska sama. S touto svobodu vstupme do nového roku a každého dne. Se svobodou činit dobré. Druhý význam řeckého slova pro moc je právo. Mohou ale lidé mluvit o právech, které mají před Bohem. Není to pýcha a troufalost? Byla by, kdyby se tu nemluvilo o dětech. Děti si totiž svá práva většinou neuvědomují. Děti si svá práva si nevybojovali a nevysoudili. Jsou to práva, které jim bylo přiznána a darována. A taková jsou i naše práva jako Božích dětí. Předně je to právo Boha o něco prosit. Sami vidíte, že si toho jako svého práva většinou nejsme vědomi. Bereme ho jako samozřejmost a Boha prosíme o vše možné. Ale ve skutečnosti je to úžasný dar. Vždyť proč by nám Bůh měl naslouchat? Co mu nabídneme? Jsme před ním jako děti, které vše dostávají. A přece smí děti své rodiče prosit a rodiče jejich prosbám naslouchají. A jsou-li to prosby dobré, snaží se je svým dětem splnit. I my se tak modleme k Bohu, jako jeho vlastní děti. Naše modlitby to je důvěrné volání dítěte k Otci, o němž víme, že se na něj můžeme spolehnout. Naše prosby nezůstávají bez odezvy, i když přichází pomoc jinak než jsme čekali. O dalším právu, které jsme díky Ježíši získali, mluví Písmo, když nás označuje za dědice Božích zaslíbení. Právě obraz dědictví, vystihuje tajemství Boží milosti a lásky. Dědictví je něco, co si člověk nezaslouží. Nic pro ně neudělal. Je to něco, co ještě nemá, ale co mu přesto patří, sotva se narodil. Tak je tomu i s Božím královstvím. Ničím jsme si je nezasloužili a přitom je naše jméno zapsáno v nebi. Bůh s námi počítá a má pro nás připravené místo. To znamená pro lidský život naději a motivaci. Být Božími dětmi znamená, že s námi má Bůh plány. I kdyby se nám nic v životě nepodařilo, kdyby nám naše plány zhatila nemoc, nepřátelství a zloba, nikdo nás nemůže zbavit dědictví, které nám už bylo připsáno. Budoucnost, kterou nám Bůh připravil, je hodnota nezničitelná, trvalá a cílová. Dědictví je něco, co má člověk dřív, než toho užívá. Na převzetí dědictví se připravuje a často se na něm částečně podílí dřív než mu fakticky patří. Podobně je tomu s Božím královstvím. Ještě v něm nežijeme, ale už ho prožíváme. Ještě není naše, ale už ho okoušíme a těšíme se, že jednou to poznáme tváří v tvář. Boží děti prochází v životě mnoha bolestivými situacemi, ale mají výhodu v tom, že vědí, co je čeká. To nás osvobozuje a vyzbrojuje, abychom si nezoufali, i když se zdá, že už nemáme sílu. Tuto sílu budeme v novém roce potřebovat. Třetí význam řeckého slova pro moc je schopnost, síla. Tedy pověření jednat jako Boží děti. Jde o to, že děti většinou nesou spolu s rodiči jejich životní úděl. Jsou na nich závislí. Jdou s nimi do chudoby i bohatství, nepohody i štěstí. Jsme-li Božími dětmi znamená to, že budeme mít ve světě stejný úděl jako náš bratr Ježíš. Naše cesta nemůže být zásadě jiná než cesta Kristova. To svědčí proti všem, kteří slibují věřícím lidem úspěchy a vítězství. Kristova cesta byla přece trnitá a bolestná. Přinášela nepřátelství a pohrdání. I my jako Boží děti musíme počítat s překážkami a nesnázemi. Ne utrpení vyhledávat, ale nedivit se, dostaneme-li se podobných situací jako Ježíš a jeho učedníci. Děti však žijí pohromadě se svými rodiči a tvoří rodinu, která navzájem drží při sobě. I nás se Bůh snaží shromáždit, jako když kvočna shromažďuje kuřátka. Být Božími dětmi znamená žít ve společenství církve a tam hledat a nacházet ochranu a oporu, když bude cesta těžká, nezřetelná a nejistá. Toto vše vám přeji do nového roku. Abyste v něm žili jako Boží děti a nedali si tuto svobodu, radost a sílu vzít. Hřích nad námi už nepanuje. Kristus nad ním zvítězil. Amen.