Bohoslužba 3.1.2021   Proč Vánoce?     ČTENÍ  Mt 2, 1-2.9b-18 Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: ‚Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.‘ TEXT  J 16, 33 To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. KÁZÁNÍ Na světě budete mít soužení, ale doufejte, já jsem přemohl svět. Poznáváme, že nám to říká ten, který se narodil v jeslích. Říká to s pokorou i mocí. „Já Syn Boží, Syn všemohoucího Otce, Stvořitele nebe i země, já, který jsem byl lidem dán jako Syn člověka jako jste vy sami, abych byl vaším Bohem a vy mým lidem, aby se na vás uskutečňovala spása, pokoj a radost této smlouvy, já jsem přemohl svět. Ne vy zlí, ale také ani vy lidé dobří, chytří, věřící ani nevěřící. Nedokázal to koncil, vláda, univerzita, věda ani technika - jsem to já Ježíš, který přemohl svět.“ Svět, to je náš obytný dům, jakožto Boží stvoření, svět, který je tak dobře postavený a zařízený, a přece je to svět plný temnoty, bolestí, věcí, které člověka sužují a zarmucují. A tento svět, to jsme také my lidé, které Bůh také dobře stvořil a od počátku určil k tomu, abychom byli jeho dětmi. A přece jsme od něho odpadli, stali se jeho nepřáteli a proto také nepřáteli mezi sebou navzájem. Ale právě tento svět Bůh tak miloval, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Já jsem přemohl svět, říká toto dítě. Bylo k tomu zapotřebí Pána, který to dokáže. A takovým on je. Je to Pán jiný než pánové světa, kteří se snaží podrobit si zemi svou vychytralosti a násilím. Tento Pán se narodil jako dítě chudých lidí. Ale právě tak, toto dítě, přemohlo svět, tím, že se nechalo vydat smrti za hříchy světa. Tak vyrvalo svět ze zkázy. Tak svět obnovilo. A nás, pobloudilé, navrací zpět do náruče laskavého a milujícího Otce. Slyšíme: Já jsem přemohl svět. Tedy: „Je dokonáno, stalo se tak, já jsem to učinil. A na vás je, abyste si toho povšimli, zaměřili se na to, zařídili se podle toho, tak, abyste žili ve světě - ode mne přemoženém - jako lidé mnou přemoženi“. To je evangelium o vítězném a osvobozujícím Ježíši, Spasiteli. Toto evangelium máme vztáhnout na sebe a v jeho moci a síle žít. Kdyby nám to neříkal právě on, Ježíš, pak by to bylo krásné, než aby to byla pravda. On to však říká. Říká to ale v souvislosti s tím, co pověděl jako první: Na světě budete mít soužení. Soužení - to má co dělat se stísněností, omezením, trápením, se vším co dělá náš život těžkým. Naše víra nás z ničeho podobného nevyjímá a Ježíš to také nepřipouští jen jako možnost, soužení ani nezdůvodňuje trestem za neposlušnost a za naší úzkostí v těchto souvislostech nevidí naši slabost. Jen konstatuje: Na světě budete mít soužení. Pomysleme na to, že naše Vánoce by byly klamem, kdybychom neslyšeli i tato slova. Právě Dítě, které je i Ukřižovaný, nám říká toto obojí: Já jsem přemohl svět a Na světě budete mít soužení. Kdybychom si před tímto slovem o soužení zacpali uši, pak bychom nezaslechli a neporozuměli ani slovu o přemožení světa. Proto vyznáváme: „Ano, Pane, je tomu tak. Všichni lidé a svět je poznamenán tímto soužením. Tuto skutečnost nezakryje siláctví. Nikdo není tak silný, aby se na světě něčeho nebál.“ Úzkost mají už mladí lidé: sami před sebou, před životem, který je před nimi s těžkostmi, které sotva tuší, nebo se s nimi už v životě potkali. Úzkost svírá i lidi staré: izolace. Trápí je pomyšlení, že už mají život vlastně za sebou, a že už nejsou potřební. Je úzkost ve všech věkových kategoriích. Někdy člověk cítí úzkost z lidí, kteří člověka sice obklopí a přece, právě uprostřed nich, se může cítit být sám a ztracen. Jindy to může být pocit odpovědnosti, který člověku nahání strach, když jde o závažné rozhodnutí. Je tu strach z ubývajících dnů a let našeho života. A hrůza lidí na místě přírodních katastrof, války. Není dne ani hodiny, aby na světě nebyla prolévána krev. Svět není idylou, platí o něm: Na světě budete mít soužení. Toto jeho slovo je třeba brát vážně. V podstatě platí, že každá naše úzkost je strachem ze smrti a nicoty, které je právě smrtí člověk vystaven. V každém z nás se tato úzkost skrývá, o Vánocích si smíme poctivě přiznat, že žijeme ve světě soužení. A právě do těchto hlubin našeho soužení přichází Spasitel - a toto Dítě z jeslí a tento Muž z kříže volá to mocné: Ale doufejte! Je to zvláštní Boží Ale, které se v Boží řeči dostává často ke slovu, ve chvílích, kdy bychom to nejméně čekali. U lidí je to nemožné, ale u Boha je všecko možné. Toto Boží Ale působí nenadálý zvrat v situaci - tak i zde: Ale doufejte! Ne, zapomeňte na vše, co vám nahání strach a odpoutejte se od nepříjemností. Zaberte se do své práce, zábavy. Před touto úzkostí nikdo neuteče. Doufat - to znamená vložit svůj život do rukou toho, který sám tímto světem prošel a soužení zakusil. A přece nám v něm zároveň září nehasnoucí světlo. Toto zahledění se a soustředění na Krista, v přívalu soužení, osvobozuje. Ježíš to slovo adresuje všem, kteří v Krista uvěřili a spojili s ním svůj život. Ale doufejte! To je možné jen ve společenství jeho lidu. Lidu věřícího a na Krista spoléhajícího. Právě do temnoty proniká toto světlo, světlo Boží slávy, a že nad zemí zní ta píseň: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj - v obydlích a rodinách, ve vztazích, mezi národy, na světě, prostě - pokoj mezi lidmi. Člověče, ať na světě cokoli prožíváš, nepřestáváš být Božím dítětem a jako takový máš k lidem kolem sebe hledat cestu jako k svým bratřím a sestrám. Proto Vánoce, protože Ježíš nám odkázal právě tuto naději: Na světě budete mít soužení, ale doufejte, já jsem přemohl svět. Amen.