archiv kázání


Bohoslužba 24.1.2021   Bůh dává druhou šanci.
   
ČTENÍ   Mk 1, 14-20
Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.

TEXT  Jon 3, 1-5.10
I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak.

KÁZÁNÍ

Jonáš je efektivní a úspěšný kazatel. Účinnost jeho kázání je natolik úspěšná, že odvrátí zkázu více než sto dvaceti tisíc lidí - to už je řádka zachráněných. Kázání je úderné. Končí slovem zničeno, vyvráceno, přeoráno, obráceno. Je to slovo vyjadřující radikální ničící změnu, která se na Ninive blíží. Poselství, které na lidi, kteří mu uvěřili, působilo děsivě a bralo jim veškerou půdu pod nohama. Byli to lidé, kteří žili ve městě, spoléhali na něj. Opírali se o společnost, o společenskou smlouvu, kterou mezi sebou jednotlivci po generace vyladili. Jak bychom reagovali, kdyby nám přišel dopis, že za čtyřicet dní opusťte svůj dům, nebo že za čtyřicet dní přestanou fungovat peníze, že přestane jít elektřina, že budou zavřené obchody, že se celá společnost rozpadne. Je to drsný úder.
Jonášovo slovo je pravdivé. Pravdivé, ne v tom, že se to nutně musí takto stát, protože když dočteme příběh, zjistíme, že se to nakonec nestalo. Není to nezměnitelné proroctví. Je to však realistické, pravdivé pojmenování dráhy směřování města, které se svým směřováním nic neudělá. Je pravdivé v tom, že každá společnost je schopna do určité míry tolerovat, zvládnout, udržet vlastní rozklad, vlastní korupci, vlastní zlo předtím, než se sama zhroutí. Pak ale nastává určitá hranice, za kterou už to nejde. Známe kolapsy civilizací, které se zhroutily samy do sebe, protože nebyly schopny se napravit. A Ninive je v podobné situaci, má za minutu dvanáct. Je to déle neudržitelné. Jonáš ví, že to, co říká, je pravda. Vždyť on sám tuto pravdu zažil. Neříká nic jiného, než to, co sám zažil. On sám směřoval dolů, pryč od Boha, nikoli vzhůru. A co dole našel? Chaos, zmatek, smrt. Ninivští také směřují dolů a Jonáš ví, že musí nutně přijít bouře. Je to pravdivé.
Jonáš chce změnit svět slovem. Nejde a nevybije všechny padouchy ve městě, nezpůsobí atentát na krále, ani nezačne dělat sociální práci na ulici a doufat, že se bude dobro šířit. Ne, mluví. Lidská řeč je silná, zvláště ta, která zasáhne, která se trefí do černého, která je úderná, pravdivá a s výzvou.
Jonáš mluví o zničení, ale nezmíní ani pokání, ani Boha, ani milost. Křičí o krizi, ale sám nenabízí řešení. Poselství je mezi řádky, evangelium je skryto v textu. Konkrétně je ve slově čtyřicet dní. Co s tím? Čtyřicet dní je dobrý čas na změnu. Jestliže dojde k rozpadu za takovýto čas, pak se nabízí otázka: Jak ten čas využít? Co dál dělat? Je to čas milosti.
Každá věta, kterou si navzájem v komunikaci řekneme, v sobě obsahuje výzvu. Nelze komunikovat bez výzev. Stejně to bylo i s Jonášem. Výzva, která byla patrná v jeho kázání: Máte čtyřicet dní, tak dělejte něco! Lidé v podstatě ví, že mají dvě cesty: buď pokračovat dolů ve zle, nebo se obrátit k tomu, co považují za dobré, pozvednout zrak a srdce vzhůru, využít ten čas čtyřiceti dní do smrti dobře.
Jonáš nás učí, že Boží slovo se stává. Komunikace mezi Bohem a člověkem se neděje v rovině běžného dialogu. Když mluví Bůh, jeho slovo se stává. Tak začíná první verš knihy proroka Jonáše: Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi. Takto řečeno se jedná o popis něčeho zcela odlišného od běžné komunikace jednoho s druhým. Nikoli: Bůh řekl Jonášovi, nýbrž stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi. Nejde to vztáhnout na rozhovor dvou rovnocenných subjektů, znělo by to nepatřičně, kdybychom rozhovor uvedli: „Stalo se slovo Bedřichovo k Hynkovi.“ Naše slova jednoho ke druhému se nestávají. Slovo Boží je jiné, to se stává, je učiněné. Skrze Boží slovo povstávají světy, Slovo se stává tělem, přebývá mezi lidmi a skrze Slovo vstupuje do světa spása. Takové je Boží slovo, nesrovnatelné s žádným jiným slovem. Jiná slova jsou řečena, Boží slovo se stává, děje se. Jak se stává a jak se děje, je proces těžko postižitelný, pokaždé když jde o člověka však úzce vztažený k dané osobě. Jonášovi se Boží slovo přihodilo, pohnulo s ním, vzbudilo v něm reakci: Jonáš se brání, utíká, raději chce zmizet na sám konec země, než aby se podřídil tomu, k čemu ho Boží slovo vybízí: jít a hlásat radostnou zprávu o Boží záchraně. Bůh nasadí, říká autor biblické knihy o Jonášovi, donucovací prostředky, aby pohnul s Jonášem. Nejprve je to bouře - Jonáš spí, potom veliká ryba - Jonáš se modlí, konečně Jonáš dorazí do Ninive a jeho působení tam je dovršeno nevídaným úspěchem, lidé se obracejí k Bohu, činí pokání, město je zachráněno (ne na dlouho, víme z dějin) - Jonáš káže o pokání, ale sám změnou neprochází. I tak je však jako kazatel úspěšný. Ke své osobní proměně snad dospěje ve chvíli, kdy mu Bůh na příkladu uschlého skočce ukáže svou slitovnost: Bůh dává druhou šanci. To je ústřední poselství Jonášovy prorocké knihy, tak podobné tomu, co sděluje Kristus. Ne náhodou Ježíš jmenovitě z proroků připomíná jediného Jonáše. I samo Jonášovo jméno - holubice je synonymem naděje, nového počátku. Bůh dává druhou šanci - ve chvíli, kdy se jeho slovo k nám stává skutečností, začne se dít, odehrávat přímo k nám, na nás, v našich životech a konkrétních situacích. Do všech stavů duše, těla, ducha, prosvítá poselství o naději druhé šance, kterou Bůh nabízí každému, kdo o ni projeví zájem. Radostně se chopme naděje druhé šance, kterou máme na cestě svého života. Amen.