Bohoslužba 31.1.2021   Jménem Božího zákona, jste svobodní.     ČTENÍ   5 M 18, 15-20 Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’ Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“ TEXT  Mk 1, 21-28 V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. KÁZÁNÍ Evangelium je Boží slovo, jímž nám Pán osvětluje skutečnost. Ducha zla se člověk nezbaví psychologií ani vytěsněním. Jde o ducha, který je mocnější než člověk, postavil se proti Bohu, ale je slabší než Bůh. Vyhnáním démona Ježíš zjevuje, že před námi stojí moudrý učitel i sám Bůh! Všichni užasli. Ježíš učil - a lidé pochopili, že toto není vykladač Zákona. Tady před nimi stál někdo, kdo má pravomoc dělat si nárok na člověka. Takto Ježíšovo slovo slyšme i my. Slýcháme a čteme mnoho slov. A jaká jsou to slova? Jsou to řeči, které chtějí upoutat, uchlácholit. Někdy jsou to ale slova moudrá: vedou nás k tomu, abychom dál přemýšleli: o stavu naší společnosti, o tom, kam se ubíráme, o lidském životě, o tom, jak žít, nač spolehnout. Učení učitelů, kázání farářů, příběhy. Chybí však takové slovo, za kterým bychom poznali autoritu. Slovo, na které lze spolehnout. Chybí nám slyšet takové mocné slovo v zaměstnání, ve škole, ve společnosti, v kostele. Co znamená ten, kdo má autoritu? To, že v Ježíšových lidských slovech lze vnímat veškerou moc Božího slova, moc Boha inspirující Písmo svaté. Jednou z charakteristik Božího slova je to, že uskutečňuje, co říká. Boží slovo totiž odpovídá Boží vůlí. My však říkáme prázdná slova, která nemají kořen, nebo mělká slova, která neodpovídají pravdě. Boží slovo odpovídá pravdě, pojí se s Boží vůlí a činí, co říká. Ježíš přichází s osobitou autoritou, s vlastním učením. Jaké bylo jeho učení? V našem textu o jeho učení blíže neslyšíme, vypravěč se soustřeďuje na Ježíšův střet s posedlým. Ale když se podíváme na oddíl, který našemu textu předchází, najdeme zde svodku toho, co Ježíš na začátku svého působení učí: Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Ježíš má autoritu vyzvat své posluchače k tomu, aby litovali svých selhání. Má pravomoc povzbudit lidi k obratu na jejich životní cestě. Příliš nevysvětluje, neospravedlňuje se, neomlouvá, ale přímo takovým způsobem lidi osloví. V čem je moc Ježíšových slov? Je předně už v tom, že slyšíme, že jeho slova se k nám vztahují, že se na nás vztahují, že Ježíš si na nás dělá nárok. Nedává rozkazy, on vede, vyzývá, zve. Stojí u dveří se svou plnou mocí a tluče: Přiblížilo se Boží království! Otevřete, jménem Božího zákona, jste svobodní. Ježíšova slova jsou nová a vyslovují Ježíšův nárok na člověka. Jako první tuto skutečnost chápou nečistí duchové. Zlý duch v nás rozumí, že se ho Ježíšova slova týkají. Všechna naše pohodlnost, neupřímnost, nečestnost, sobectví a lhostejnost, nevěra, neláska a porůznu pěstovaná beznaděj, všechna naše nečistota je najednou na koni, staví se proti jeho slovům na odpor a bouří se: Přišel jsi nás zničit? Vše, co je v nás nečisté, se před Ježíšovým nárokem ocitá v ohrožení. Při střetu s Ježíšovou mocí se jedná o jeho bytí a nebytí zlých duchů. Nečistý duch dělá kličku: Vím, kdo jsi - Svatý Boží. My víme, kdo je Ježíš, a to mu musí stačit. Uznáváme, kým Ježíš je, přihlásíme se k vyznání o něm, ale změny ať od nás nechce. Jenže to je právě to, co Ježíš odmítá. Nestojí o to, abychom navenek, slovy uznali, kdo on je, a přitom jeho slovo učení a pozvání odmítali. K takovému našemu vyznávání říká své ne: Zmlkni a vyjdi z něj! Když se Ježíšovým slovům bráníme, když je ve skutečnosti nebereme vážně, tak si svá vyznání o Ježíši můžeme nechat od cesty. V takovém případě máme zmlknout. Mluvit o Ježíši smí člověk naopak tehdy, když nad sebou Ježíšovu autoritu přijímá. Takovým způsobem nás Pán vysvobozuje i od našich planých řečí, i kdyby se týkaly víry nebo jeho samého. Skutečnost svatý Antonín, poustevník popisuje následovně: „Spatřil jsem všechny sítě Zlého rozprostřené na zemi a se zármutkem jsem se zeptal: Kdo jim vůbec bude schopen uniknout?’ Zaslechl jsem hlas, který pravil: Pokora.“ Boží lásku k člověku a lásku člověka k Bohu přibližuje Izák Syrský mnich, kazatel, mystik takto: „Bez pokušení nepocítíme Boží péči o nás, nezískáme v něho důvěru, nenaučíme se moudrosti ducha a Boží lásku v duši neupevníme. Před pokušením se člověk obracel na Boha s prosbou jako cizinec, ale poté, co z lásky k Bohu v pokušení obstál, aniž by se tímto pokušením nechal ovlivnit, jej Bůh považuje za toho, který mu dokázal, že jej skutečně miluje, a může mu proto dát odplatu: považuje ho za přítele, který pro jeho vůli svedl boj s nepřátelskou mocí“. Ježíš má moc od Boha. Moc jeho slov vzbuzuje úžas, a bázeň ze setkání se svatou mocí; úžas, který ovšem k víře může mít daleko. U jiného Ježíšova slova vyvolají odpor: nechce se mi jim podřídit. Další na Ježíšova slova reaguje otázkou: Kdo to je, že tak učí druhé? A pro někoho je setkání s Ježíšem a jeho mocí událostí a radostnou novinou, kterou dál předává do okolí. Především však Kristova moc vzbuzuje víru, lásku a naději. Předně u těch, kteří přijmou jeho učení a soustředí se na jeho slovo, které má moc od Zlého vysvobozovat. Pane, prosíme, abychom zakusili moc tvého slova v našich srdcích, aby nás vysvobodilo od nepřítele. Amen.