Bohoslužba 7.2.2021   Život je jako dech.     ČTENÍ   Jb 7, 1-4.6-7 Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“ TEXT  Mk 1, 29-39 Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. KÁZÁNÍ Dnes je Ježíš před námi jako Spasitel, jako ten, který léčí lidskou chatrnost, vymýtá z člověka zlo. I nám, i tobě chce pomoci od trápení. Záleží jen na nás, jestli si pomoci necháme. Ježíš vchází do soukromého příbytku. To je obraz Božího království, které vstupuje do našeho lidství, aby proměnilo příbuzenské a přátelské vztahy. V Království k nám přichází Bůh, který chce s každým z nás vykonat podivuhodnou výměnu a navázat s námi vztah přátelství - dává nám svou čistotu a bere si náš hřích. Ježíš nás lidi vede k poznání, že tajemství moci Božího Syna se skrývá v poníženosti kříže, což je tajemství lásky Božích osob a vrchol Božího zjevení. Těžištěm vyprávění o uzdravení Petrovy tchyně je věta: Přistoupil, vzal ji za ruku a zvedl ji. Horečka ji ihned opustila. Nemoc a smrt jsou znamením vlády zlého ducha a každé uzdravení je spasitelským vítězstvím nad silami zla a předzvěstí moci vzkříšení (zvedl ji). Ona je začala obsluhovat. Tato poznámka nám zvěstuje poselství: Ježíš vysvobozuje, uzdravuje a křísí, aby člověka uschopnil k službě, a to k službě trvalé, jak naznačuje v řečtině užitý průběhový čas (obsluhovala je). Na Ježíšově chování vidíme lásku, která se k nám přibližuje ve chvíli, kdy nás trápí bolest, bere nás za ruku a vlévá nám novou jistotu. Ježíšovu blízkost vnímáme předně jako moc a sílu, která nás pozdvihuje. To je nejvznešenější způsob, jakým se stává skutečností láska, o níž mluví Bible. Naší dospělostí ve víře je ochotné přijetí života v pravé lásce, kterou nám v Kristu projevil sám Bůh. On odpověděl na náš nářek, stejně jako odpověděl Jobovi, protože náš život je jako dech. Jobova bolest je proměněna, když se začal na svět dívat Božíma očima a poznal, jak málo z Božího záměru chápe. Ježíš uzdravuje, hlásá evangelium, modlí se... on je Boží Syn, Bůh mezi lidmi. Na Kristu se nám zrcadlí Boží péče o člověka. Možná, že očekáváme změny v politice, zdravotním stavu blízkých… a ony nepřichází. Ale často díky tomu nepostřehneme drobné zázraky, které denně Bůh dělá. Pozvěme Boha, jděme do každého dne s prosbou, aby Bůh šel s námi. A uvidíme Boží zázraky a jeho péči. Bůh se k nám sklání jako ke svým blízkým přátelům. To však neznamená, že bychom s ním mohli manipulovat dle vlastních potřeb nebo se jej snažili vložit do svého omezeného poznání a životních zkušeností. Krásný příklad nám dává Ježíš, když ještě za noci šel ven na poušť, aby se tam modlil. Ježíš nepodlehl jako my pokušení být úspěšným - nepřidružil se proto k těm, kteří se domnívají, že blízkost Boží znamená možnost přivlastnit si Boha a upravit si jej k vlastnímu obrazu. Ježíš naopak šel ven na opuštěné místo a tam se modlí, aby středem svého života nebyl on sám, nýbrž Bůh Otec. Tak Ježíš prožívá své vyjití: opouští očekávání lidí a přijímá náročnou Otcovu vůli. Po Ježíšově vzoru a s jeho pomocí má být i naše modlitba věrným hledáním Boží vůle. Nikdy nejsme blíž vykoupení, než když si uvědomíme, že je v nás plno zla a hříchů. To je jádro dnešní radostné zvěsti: Teprve, když si uvědomíme, že jsme ti zlí, že jsme ti, co mají v sobě zlého ducha, teprve tehdy pochopíme, co je to vykoupení a začneme po něm volat. Pravdu má hymnus Te Deum, když říká: „Když vše se v světě mění, Ty sám jsi bez proměny.“ Ano, vše na světě se stále mění. A člověk - ten se také mění, ale nerad, ztěžka. Bůh nás však změnit chce, k lepšímu nás chce změnit, protože nás má rád. I dnes jsme tu proto, abychom se změnili k lepšímu. Volejme o pomoc k Ježíši. Pane, slyšíme o tobě, že jsi člověku blízko, i když je nemocný nebo když je sám. Děkujeme ti, že přicházíš a pozvedáš nás. Prosíme, uč nás, abychom to zakoušeli také my. Amen.