Bohoslužba 14.2.2021   Stvoření je dobré a Bůh ho miluje.     ČTENÍ   3 M 13,1-8.44-46 Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi: „Když někdo bude mít na kůži otok, vyrážku nebo světlou skvrnu jevící se jako rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi nebo k jednomu z jeho synů, kněží. Kněz pak ránu na kůži prohlédne: Pokud ochlupení na ráně zbělelo a rána je napohled hlubší než okolní kůže, je to rána malomocenství. Po prohlídce jej kněz prohlásí za nečistého. Je-li to však jen bílá skvrna, jež napohled není hlubší než okolní kůže a jejíž ochlupení nezbělelo, kněz postiženého odloučí na sedm dní. Sedmého dne jej prohlédne: Shledá-li, že se rána zastavila a nešíří se po kůži, odloučí ho na dalších sedm dní. Sedmého dne jej kněz prohlédne znovu: Je-li rána matná a nešíří se po kůži, prohlásí jej za čistého – je to jen vyrážka. Vypere svůj oděv a bude čistý. Rozšíří-li se vyrážka poté, co se ukázal knězi a byl prohlášen za čistého, musí se knězi ukázat znovu. Kněz ho prohlédne: Šíří-li se vyrážka po kůži, kněz jej prohlásí za nečistého – je to malomocenství. Člověk postižený malomocenstvím bude mít roztržený oděv, rozpuštěné vlasy a s rouškou na ústech bude volat: ‚Nečistý! Nečistý!‘ Po celou dobu svého postižení zůstane nečistý. Jako nečistý mus bydlet o samotě, ve zvláštním příbytku venku za táborem.“ TEXT  Mk 1, 40-45 Přijde k Ježíšovi malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad. KÁZÁNÍ Dnešní čtení ukazují zajímavý protiklad mezi Starým a Novým zákonem. Pro Mojžíšův zákon je typický způsob kmenové péče o nemocné. Tehdy bylo rozdělení mezi skutky světskými a náboženskými o poznání slabší než dnes. Židé viděli v Bohu hlavu kmene, svého krále a zákonodárce. Nerozeznávali, co je císařovo a co Boží jako my dnes. Nebylo státní zdravotnictví, fungovala solidarita. Vše bylo Boží a vše mělo náboženský charakter. A tak svět kolem Židů dostává symbolický význam. Vydělení malomocných do karantény v prvním čtení je důkazem praktické moudrosti. Ovšem pokud se nemocný uzdravil, byl zařazen zpět do společenství. Z toho je vidět, že Židé věděli, že svět byl stvořen jako dobrý a zlo nemůže tento základní stav změnit. A tomu věříme i my. Evangelium ukazuje Ježíšovu svobodu. Přichází k němu malomocný a na kolenou ho prosí o uzdravení. Ježíš s ním měl soucit. Nejprve se nemocného dotkl a pak ho uzdravil. Tedy právnicky řečeno nejprve porušil zákon a pak vykonal dobrý skutek. Farizeové chápali tuto provokaci. Kdo dokáže vzkřísit mrtvé, přece nemusí uzdravovat a při tom porušovat zákon. Zde ale nejde o porušení, ale o znamení. Taková znamení se dějí i dnes kolem nás a je jenom na nás, zda se ze strachu dostaneme do role farizeů, nebo zda začneme užívat rozum osvícený vírou a hledat hlubší smysl toho, co se děje kolem nás. Osoba je neoddělitelná od svobody. Co se ukládá, umenšuje svobodu. Jediný, kdo vstupuje do našeho života a přitom naši svobodu neumenšuje, je Bůh. Kdyby skrze vše, co nás ovlivňuje, nás ovlivňoval Stvořitel, mohli bychom si být jisti, že naše osobnost skrze vlivy zvenčí roste. Věříme, že tak tomu má ve skutečnosti být, že takový je ideál Božího stvoření, biblicky ráj na zemi: Bůh všude a ve všem. Písmo nám však současně líčí ráj jako stav začátku a konce světa. Dnes tomu tak není. V dnešním světě na nás působí dobro i zlo současně. A přece je zde Boží království, byť ne plně, začátek budoucího věku. Jsou to svátosti: vnější věci ale svaté, vnější vlivy ale posvěcené Kristem. Voda umývá tělo. Ale v tomto vnějším vlivu působí skrze modlitbu církve Kristus. Podléháme vlivu stvořitelskému. Jídlo má vliv na život a jeho podmínky. Večeře Páně, Eucharistie (Ježíšovo díkčinění Otci v Duchu) je jídlo, ve kterém ovlivnil podmínky našeho života Kristus skrze svatou stravu. Styk s lidmi nás dělá lepšími nebo horšími, očišťuje i poskvrňuje. Svátostné očištění ve zpovědi duchovnímu je styk s člověkem, který nás mocí Kristovou očišťuje. Slunce uzdravuje, jeho paprsky jsou léčivé. Vrací prochladlým údům životní sílu a rytmus. Svatosti jsou takovým sluncem v řádu nadpřirozeném: dávají klíčit a vzrůstat životu v Bohu. Ve svátostech a v Božím slovu působí Kristus v rozměrech kosmických. Slovo „svět“ - „kosmos“ má v posvátných spisech křesťanství v první řadě význam stvoření, které je dobré a Bůh ho miluje. Svět ale nabývá negativní rysy, když se takto označuje smýšlení lidí, kteří jsou uzavřeni Boží nabídce spásy. Před Bohem nestojíme pravdivě, jestliže se před něj nepostavíme s uznáním vlastních hříchů. Pyšní lidé a farizejové si ho drží dál od sebe, proto je nechává v hříších: Přišel jsem zachránit hříšníky, říká Ježíš, a myslí tím ty, kdo se za ně považují. Objevme opět radost z možnosti vrátit se k Bohu a říct mu pokorně: Otče, zhřešil jsem. Vezměme vážně slova, která říkáme při zpovědi ve Večeři Páně: „Litujme svých hříchů. Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že hřeším“ a pak i před svatým přijímáním: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel.“ Toto vyznání však samo o sobě nemusí vždy stačit. Ježíš řekl malomocnému: Jdi, ukaž se knězi. Dokážeme-li dobře naslouchat jeho hlasu, je možné, že i k nám míří tato jeho slova: Jdi a ukaž se knězi. Lze to vyjádřit i prostými slovy: „Vyznej se. Usmiř se s Bohem skrze církev.“ Slyšeli jsme o malomocném, vyhnaném ze společenství; tím malomocným byl pro nás právě Ježíš. On byl vyhnán za hradby, byl pokryt ranami a naplněný utrpením; byl vyhnán z lidu. Vzal na sebe naše malomocenství, hříchy, a uzdravil je. Proto může i nyní uzdravit ty, kdo se k němu přibližují s vírou, že on je lékařem duše i těla. Jeho Eucharistie je „lékem nesmrtelnosti“, jež osvobozuje od zkázy a porušení. K Ježíši přišel malomocný, na kolenou ho prosil, tj. gestem zbožného uctívání, a slovy: Chceš-li, můžeš mě očistit, vyzývá Pána, jemuž říká: „Jsem zdeptán“ - každý malomocný byl zdrcen, neboť nemohl žít život, byl odepsán a postaven stranou -, „ty však můžeš tuto porážku proměnit ve vítězství.“ To je význam slov chceš-li, můžeš mě očistit. Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: Chci, buď čistý. Tak se ta bitva skončila vítězstvím. Ten muž měl něco, co jej přimělo, aby přistoupil k Ježíši a tuto výzvu mu přednesl. Měl víru. Amen.