Bohoslužba 14.3.2021   Radost z Božího spasení.     ČTENÍ    Ef 2, 4-10   Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě. TEXT  J 3, 14-21 Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ KÁZÁNÍ    Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka. To je zajímavá věta, ve které jsou netradičně spojeny dva pojmy, had a Syn člověka. Čeština zná úsloví, v nichž se objevuje had, známé je „lstivý jako had“. Bible význam tohoto rčení spojuje s pokušením Evy a Adama v Edenu. Říká se tam, že had je nezchytralejší ze vší polní zvěře. Had totiž zpochybňuje Boží příkaz. Čtenář hebrejského textu ve slově had necheš slyší i podobně znějící slovo věštit. A tak lidem při četbě Bible vyvstalo toto druhé spojení. Proto když Bible užívá označení had, nás chce upozornit, že nejde jen o tvora, ale o svůdce a Božího odpůrce. Had je i zosobněním chytrosti a tak se na něj díval i středověk s odkazem na Matoušovo evangelium, kde Ježíš říká učedníkům: Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Pak tu máme Syna člověka, což je postava, která se poprvé objevuje v knize proroka Daniela. Byla to tajemná nadpozemská bytost, která se měla objevit na konci časů. Syn člověka měl zachránit spravedlivé a měl hrát roli soudce na konci světa. První věta dnešního evangelia tedy v sobě skrývá dva protimluvy. Spravedlivý, zachránce - Syn člověka - je přirovnáván ke zlému - k hadovi - a má být připevněn na kříž. V tom vidíme Ježíše, jenž kvůli naší špatnosti, kterou vzal na sebe, visí na kříži, mezi nebem a zemí. Pak je tu skutečnost, že pohled na tento kříž způsobuje uzdravení. V čem nás tedy pohled na kříž uzdravuje? Každý z nás má nějakou stinnou stránku své osobnosti, kterou promítáme do druhých, protože tam se s ní můžeme snadno porvat, zkritizovat ji a odsoudit. Takovým projekčním plátnem byl i Ježíš. Mnozí do něj promítali svá přání, ideály i stíny. Odtud pramení ona nenávist vůči muži, který nikomu neublížil. Je logické, že ten, který na sebe nechá dopadnout stíny druhých a nebrání se, se stává obětním beránkem. Ježíš byl vyvýšen na kříž, odklizen ze země živých, a právě tím se otvírá možnost proměny a obratu i pro nás. Ježíšovo evangelium sestupuje do hlubin toho, co se stalo pro naše vysvobození. Ježíš mluví o lásce svého Otce, a o svém poslání na svět - a každou větu si máme vzít do srdce. Ježíš mluví o vnitřním - jak je člověk zapojen na Boha. Má účast na jeho životě. Nepředstavitelné. Jiné výrazy: život úplně nový, život, který nepřestane, synové světla, ještě ne v celé své slavné podobě, ale už ne jako dřív otroci hříchu a smrti. Na kříži dobyl Ježíš vítězství. Musí být vyvýšen na kříž, není to omyl. Vydává svůj život a propadá se do náruče Boží. A pro tu jeho poslušnost a věrnost Bůh dává skrze něho jako dar účast na svém životě. Co tehdy znamenala tato zvěst pro člověka, který si kladl otázku: Jak dojít spásy? Znamená tato zvěst něco i pro nás? Bůh nám připravil život, a my máme tento život přijmout. A tady právě přináší ten Kristův příchod tříbení (ř. krisis): Kdo věří v Syna, nebude souzen, přijme-li Boží lásku, už má soud za sebou, už patří do sféry Božího života. Ale ten, kdo tu Boží lásku odmítá - už je souzen, odsoudil se sám. Ta nejdůležitější věc našeho života je tedy, zda se té Boží lásce otevřeme a jak. Otevřít se Boží pravdě znamená uznat ji a otevřít se Kristu samému, udělat mu v sobě místo, a uvádět tak víru ve skutek. Žít novým způsobem ze spojení s Kristem. Odložit vše špatné a den ze dne se snažit konat to, co Bůh od nás čeká - a pak se jednou ukáže, že naše každodenní obyčejné skutky byly vykonány v Bohu - to je z Boha. A tak se v našich ubíhajících dní staví naše nesmrtelnost - ne jako výkon člověka, ale jako dar Boží. A k tomu nás posiluje křest a večeře Páně. Při velikonoční přípravě v sobě oživme vztah k těmto svátostem. Postavme se celou svou bytostí za svůj křest, jak nejlépe dovedeme. Předejme Bohu celý svůj život, s naprostou důvěrou, abychom cele žili z lásky Boží, tak, jak nám to ukázal Ježíš. Taková víra vyvěrá z hlubiny lidského srdce, je odpovědí na lásku Boží, a tím člověk roste k plnému, věčnému životu. A oživme i svůj vztah k večeři Páně. Večeře Páně je posila pro nás slabé - pokrm pro hříšníky, aby měli sílu k dobrému. Křtem v nás Boží život započal a večeří Páně v nás roste. Ježíš odhaluje hledajícímu Nikodémovi pravdu, čímž se dotýká jeho srdce: Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu. On sám je tím světlem, které osvěcuje všechny, kteří upřímně hledají jas Boha, i když přicházejí třeba v noci. Láska nepotřebuje velké vysvětlování, protože mluví sama za sebe. Chceme tedy i my, ačkoliv jsme ubozí, pohledět především na vyvýšeného - ukřižovaného Božího Syna a poznávat v něm ne soudce, ale ztělesnění milosrdenství, které zajišťuje věčný život: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Toto ať vnímáme jako nejvyšší poznanou pravdu a k ní ať se celým životem hlásíme. A pak se ničeho nebojme, protože naše budoucnost je v těch nejlepších rukou. Amen.