Bohoslužba 11.4.2021  Neděle Quasimodogeniti.     ČTENÍ  J 20, 19-31       Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a (přesto) uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. TEXT  Zj 1, 9-20  Já, Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti, dostal jsem se pro slovo Boží a svědectví Ježíšovo na ostrov jménem Patmos. Ocitl jsem se ve vytržení ducha v den Páně, a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodikeje.“ Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Napiš tedy, co jsi viděl – to, co jest, i to, co se má stát potom. Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví.“ KÁZÁNÍ    Když Jan začíná své vyprávění, trápí ho starosti o dílo, které musel opustit. Je neklidný kvůli pronásledování církve. A v této situaci Jana osloví a vyburcuje vzkříšený Kristus. Přistupuje k Janovi v nebeské vizi. Přichází ne už jako ponížený a ukřižovaný, ale jako Kristus vítězný, oslavený - Vládce, Christos Pantokrator. Ten, ke kterému Jan napřel veškeré životní úsilí a svou práci, tohoto Jana oslovil. Jan ví, že Ježíš žije. Nepočítá, že jeho misie, práce pro církev by snad měly co do činění s mrtvým Ježíšem. A přesto Jan je zaskočený setkáním se svým Pánem, s Ježíšem jiným, než jak ho dosud potkával. Za Janem přichází Ježíš v naléhavé blízkosti a nevídané nádheře a říká: živ jsem na věky věků. Přichází Kristus, kterému Jan uvěřil, sloužil, pro kterého žil - přichází v nevýslovné podobě a moci, navštěvuje Jana ve vytržení ducha. I učedníci, kteří nečekali Vzkříšeného, i Jan, který už dřív ve Vzkříšeného složil svou naději, on i oni jsou přemoženi naléhavou přítomností toho, koho takto přicházet nečekali. Vzkříšení rozbíjí nevíru a zatvrzelost rozumu. Setkání se Vzkříšeným, který zavolal Jana na břehu moře, přináší Janovi i těm, kteří v Krista věří a doufají, zvěst o Bohu jako větším, než jak byl věřícími očekáván. Já jsem počátek i konec, říká Janovi oslavený Kristus. My, kteří Ježíše ve své lidské slabosti často chápeme jako symbol křesťanství, jsme tu ujišťováni o Kristově milosrdné moci nad dějinami. Jeho přítomnost má moc prolomit a také prolamuje všechny těžkosti a pronásledování, ujišťuje nás zjevení Janovo. My, kteří máme Krista spojeného s příkazy „nesmíš, musíš“, jsme tu stejně jako Jan srovnáváni s Kristem vznešeným, plným světla, milosti, s Kristem rozbíjejícím naše očekávání. My, kteří se smrti bojíme a které smrt znepokojuje, jsme tu Kristem ujišťováni, že má klíče smrti i záhrobí. Nasloucháme jeho ujištění, že smrt není mocnější než Boží láska a jeho blízkost. My, kteří pociťujme občas úzkost nad budoucím údělem církví, jsme tu ubezpečováni, že žádná církevní obec nežije sama ze sebe a ze své organizační zdatnosti. Každé církevní společenství vděčí za to, že jeho svícen nezhasl, jen světlu, které vychází z hvězd v Kristových dlaních. Těžko tu spoléhat na organizační šikovnost. Kristova slova řečená Janovi, také nám naléhavě sdělují: neuzavírejte své životy před Bohem, který je jiný než lidské představy. Který je jiný než lidské chtění, před Bohem, který je nesmírný a přesto o tolik láskyplnější a blíže stojící našemu utrpení, než bychom snad doufali. Není divu, že setkání se vzkříšeným a živým Pánem působí omračujícím způsobem, že Jan se po zahlédnutí Boží vznešenosti kácí jako mrtvý. Jeho život tu dospěl na hranici toho, co může unést - je zřejmé, že setkání s živým Bohem je v první chvíli hrozné. Takto rozbitým se stane i dosavadní život proroka Izaiáše, když v chrámu zakouší vidění Boha. Běda mi - teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů (Iz 6,4). I prorok Ezechiel vzpomíná, že při své nebeské vizi a slyšení hlasu Božího padl na tvář (Ez 1,28). Setkání s Božím Synem v jeho slávě nepostrádá úzkost, zpochybnění dosavadního života. Je však potřeba propastné rozpětí Boží přítomnosti unést, jak ukazuje Jan: Ježíš ve své slávě a nesrovnatelnosti s čímkoli, co ve své každodennosti potkáváme, vystupuje po prvním omračujícím dojmu jako ten nejbližší a nejlaskavější a zmocňuje Jana k tomu, aby své setkání se Vzkříšeným vyjádřil nakonec lidsky, pro Jana obvyklou prací. Napiš, co jsi viděl, říká se tu Janovi. Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím. Pokračuj ve své práci. Bůh poslouží svým záměrům tvým stylistickým a organizačním uměním. Nevolá tě k popření toho, kdo jsi, čím jsi byl celý svůj dosavadní život, ale volá tě k jeho naplnění. Zjevení vzkříšeného Ježíše neškrtá celé tvé minulé jednání, tvou práci. Nezve tě, abys utekl od svého dosavadního života, závazků, přátel a bratří do nejednání. Naopak: Jednej! Dělej, co dovedeš nejlépe. Piš, burcuj, oponuj pohanské moci a povzbuzuj své křesťanské sbory. Čiň však to vše, co dovedeš, v mém jménu a v hlubokém ujištění o mé blízkosti a lásce, říká tu Janovi vzkříšený a živý Ježíš. A světské mocnosti, které Jana pronásledují a vyhánějí od těch, na kterých mu záleží, pohanská říše, která Jana odloučila od jeho práce a vyhnala, aby ukázala, že s ní nejsou žerty, aby zchladila Janovu horlivost pro Pána a přivedla ho ke korektní rozumnosti - ta moc nakonec ukázala jen svou malost. Nestala se hrozivým nepřítelem, kterého je třeba se bát: křesťanský svědek Jan vidí, že žádné strachy a obavy ve světě nezabrání Boží lásce a moci vzkříšeného Krista přijít k nám a navštívit a naplnit naše životy. Úklady světské moci a teroru tu ukázaly jen o to zřetelněji Boží panství nad našimi životy i úzkostmi, dějinami, kosmickými i přírodními silami: to vše přezáří a prozáří světlo a láska vzkříšeného Ježíše Božího Syna stojícího uprostřed jeho svícnů, uprostřed jeho církví. Amen.