Bohoslužba 30.5.2021  Proč žít mravně. ČTENÍ   1J 1-12 Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. TEXT   Mt 28, 16-20 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “ KÁZÁNÍ    Evangelium o Svaté Trojici je výbušné. Čím? Všimli jste si čtyř slov v druhé větě? Zde jsou: i když někteří pochybovali. Co je na tom šokujícího? Bylo to po Kristově vzkříšení. Poté, co se jim zjevil za zavřenými dveřmi, kdy před nimi pojedl a co Tomášovi dovolil, aby vložil prsty do jeho ran. A přesto zde čteme, že pochybovali. O čem? A jak je to možné? Jaký význam to má pro nás dnes? První myšlenkou dnešního evangelia je, že zjevení nebeských věcí, po kterých někdy toužíme, či - jak nevěřící říkají: kdyby se Bůh zjevil na obloze, uvěřím - k víře nutně vést nemusí. Vždy zůstává prostor pro možnost pochyb. Ač není blíž určeno, o čem pochybovali, není to až tak podstatné. Mohli pochybovat o skutečnosti jeho smrti a tím i pravosti vzkříšení. Ne všichni byli totiž pod křížem a ukládali jeho tělo do hrobu. Mohli pochybovat o tom, že je Božím Synem. Lidé kolem nás by nám podali další pochyby. Nejsou občasné pochyby součástí i našich životů? Například svatí otec Pio a Terezie z Lisieux prožívali své temné dny pochyb. Terezii dokonce sužovala muka, kterými trpí ateisté. Dobrou zprávou je, že Kristus neposlal domů jako ztroskotance, kteří ho zklamali, nejen zmíněné svaté, ale ani své pochybující učedníky. Naopak se na ně spolehl, když je poslal, aby činili učedníky z národů, křtili je a učili všemu, co od něho slyšeli. Kristus jim neřekl, aby si to nejprve ujasnili, a teprve po překonání pochyb budou připraveni mu sloužit. Studium, uvažování a hledání důkazů je dobré, ale vždy nějaký ten prostor pro pochyby zůstane. Kristovo řešení je jiné. Jděte teď. Nuže pochybujete, že je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi a že s vámi zůstanu až do skonání světa, ale přesto jděte. Zkuste to a uvidíte. A tak šli a - jak čteme ve Skutcích apoštolů - viděli oni i svět. Kristova rada jít se netýká jen evangelizace, ale všech rovin našeho života víry: modlitby, rozjímání Písma, účasti na bohoslužbě a přijímání těla a krve Kristovy. Jděte. Neseďte až do vyřešení a odstranění pochyb. Vždy nějaké budou. Nám totiž nechybí znalosti a důkazy, které by je odstranily, ale zkušenost s Otcem, Synem i Duchem svatým. Můžeme spekulovat, zda s námi bude do konce světa či zda má veškerou moc. K ničemu nedojdeme. Dál budou ti, kdo skočí rovnýma nohama do vody. Budou věřit i vědět. A bez pochyb. Dál jsme svědky, jak vzkříšený Ježíš svěřuje Boží tajemství jedenácti, kteří vše ještě ani úplně nepochopili a posílá je: čiňte učedníky. Křtěte. A nesvěřuje jim přitom definici Božího tajemství, aby nad ní hloubaly budoucí generace, nýbrž svátostné znamení - křest, skrze nějž bude život trojjediného Boha přímo vstupovat do lidských duší a životů. Znamená to snad, že na osobním prohlubování pravdy a poznávání víry ani tak moc nezáleží, neboť nedostatek jedince se ve skupině ztratí? Že vědomosti z věrouky a znalost učení církve jsou zbytečným přepychem vhodným pro knihomoly, neboť k hlásání evangelia stačí správná dávka nadšení? Naznačuje to snad, že poněkud slabší poznání toho, v co věříme, se dá zamaskovat zbožností navíc? Že není třeba o nic usilovat a na nic se připravovat, neboť Boží milost stejně postaví vše od nuly? Ne. Naopak: poznávání, zkoumání a prohlubování chápání Božích tajemství, příprava na jejich přijímání a spolupráce s nimi, to bylo, je a bude důležité. Tak oč vlastně jde? Odevzdání tajemství Trojice učedníkům, aby šli, hlásali a svátostně jej zprostředkovávali nestojí ani na tom, že by byli intelektuálně připraveni, ale ani na tom, že by byli na nule. Tak kde je háček? Vše osvětlí Ježíšova slova: Je mi dána veškerá moc. On, vzkříšený Kristus je totiž klíčem, jenž otevírá tajemství Božího života myslím složitým i prostým. To jeho přítomnost s námi způsobuje, že jedenáct je posláno, aby činili učedníky a křtili; i to, že všichni můžeme čerpat božský život z milosti svátostí. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi, a jen tehdy, pokud všichni čerpáme z této jeho moci, může v lidských srdcích klíčit Boží život - život Trojice. Pokud si začneme budovat svou vlastní moc na vzdělání, bezúhonnosti, zbožnosti, neochvějnosti ve víře či pokud začneme zachovávání všeho, co Pán přikázal, prožívat jako projev své vlastní moci nad druhými, pro tajemství Trojice už nezůstane prostor. Bůh žije ve společenství lásky osob Trojice, které nikdo a nic není schopno narušit. Z něj pramení neutuchající naděje, síla a život, které napájí i nás. Napájí nás v centru těla, duše a ducha, v našem srdci. Účast na životě Trojice utváří a sjednocuje naše srdce, které je základním prvkem naší osobnosti. Mravnost plyne ze sjednoceného srdce a z Boží lásky, kterou nám Duch svatý dá do srdce. Duch je „kristotvorný“, důvěrně nás spojuje s Ježíšem, jediným Synem Otce. Mravnost je následování Ducha svatého. Hřích je následování ducha Zlého. Proto buďme mravní, žijme mravně, abychom rostli v Boží lásce. Morálka se mění podle doby a společnosti. Bože, prosíme, dávej nám v Duchu svatém pronikat do tajemství tvého díla spásy v Ježíši a poznávat tě jako milostivého Otce. Ať dílo, jež jsi rozhodl ve své mysli a naplnil v Kristu, pokračuje v Duchu svatém v církvi i v našem sboru. Amen.