Bohoslužba 20.6.2021  Boží režie. ČTENÍ   Jon 1, 1-16 Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.“ Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: „Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.“ Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: „Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.“ Losovali tedy a los padl na Jonáše. Řekli mu: „Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu?“ Odpověděl jim: „Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“ Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: „Cos to udělal?“ Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: „Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo na pokoji?“ Neboť moře se stále více bouřilo. Odpověděl jim: „Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá na pokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.“ Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc. Volali tedy k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.“ I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby. TEXT    Mk 4, 35-41    Téhož dne večer řekl Ježíš učedníkům: „Přeplavme se na druhou stranu!“ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“ KÁZÁNÍ    Není bez významu, že před tímto evangelijním příběhem jsme četli za Starého zákona vyprávění o Jonášovi. Slyšíme o bouři, v níž pohanští lodníci stejně jako učedníci propadají strachu. Jonáš je schopen přitom v podpalubí spát stejně jako Ježíš. Oba byli probuzeni: prorok popuzeným kapitánem lodi, který tuto siestu v bouři pokládá skoro za provokaci, Ježíš je probuzen učedníky, kteří mu to také mají za zlé; v jejich slovech je slyšet vyčítavý tón, ne-li zlost: Mistře, nezajímá tě, že umíráme? A podobnost obou textů vidíme i v závěru: rozběsněné moře se uklidní a bouře pomine. Ale toho, čím se od sebe vyprávění liší, je víc. Jonáš se dostal na loď proto, že nechce být v Boží službách a utíká od něj. Ježíš naopak stále učí zástupy pravdě Božího království, jak je zřejmé už z prvního verše této kapitoly: Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že nastoupil do lodi na moři. V podobenstvích je učil mnoha věcem. Proto chce po tom perném dnu s učedníky na druhou stranu, aby si odpočinul. Ale není mu to dopřáno: Marek připomíná, že byli s nimi i jiné lodi. Jonášův spánek není z únavy, jako je to u Ježíše, který je skutečně vyčerpán a spí i v bouři s důvěrou v moc svého Otce. Jonáš chce spíš trucovitě vše zaspat; je to vzdorovité nicnedělání a touha mít od Boha pokoj. Možná, že tato touha je skryta i v jeho přání, aby jej námořníci hodili do moře; ve spánku smrti konečně najít únik před Hospodinem, jemuž nechce sloužit za žádnou cenu. Jak jiný je spánek toho, který o sobě může pravdivě říci, že nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mk 10,45) Když se loď s Jonášem dostala do ohrožení, nebyl to důsledek počasí či nešťastná náhoda, ale Boží záměr: uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Tady je to jasné: vše je v Boží režii. To vědět je opravdu veliká úleva. Ale není to tak vždycky. Rozhodně náš evangelijní oddíl takovou informaci pro nás nemá. Sděluje: tehdy se strhla velká větrná bouře a vlny se valily na loď a se už naplňovala vodou. Nevíme, odkud přišla, prostě tu je a jde o život. Tak to bývá i v našem životě, v němž může také nastat mezná, kritická situace, podobná běsnící bouři. Kdo jí vyvolal? Můžeme s klidným svědomím říci, že hrůzy působí Pán Bůh? Ježíš se na lodi nemodlí, aby nebeský Otec bouři utišil, ale pohrozí větru a moři a dává jim příkaz: Zmlkni, utiš se! Už to naznačuje, že to čemu říkáme příroda, není tak docela v pořádku a v harmonii, jako na počátku stvoření. Židovství vědělo o zlých silách, které běsní nejen v lidském srdci, ale také v přírodě; ta může nejen oslavovat svého tvůrce, ale také její živly mohou ničit miliony lidí. Proto Ježíš přikazuje vichru a moři; ví, že to je útok démonských mocností, ne Boží působení. Stačí jeho slovo a nastane naprostý klid, jak zmiňuje Marek. Učedníci vyčítali svému mistru, že mu je jedno, zda zahynou. On jim tu nehoráznost nepřipomíná a neuráží se tónem, kterým to říkali. Nevyčítá jim, že jej probudili, když si mysleli, že je to jediné rozumné řešení. A také je neomlouvá tím, že v podobné situaci každý člověk má strach. Jen se jich ptá: Proč jste tak ustrašení (zbabělí)? Ještě nemáte víru? Apoštol Pavel řekl ve vztahu k Ježíši: Vím, komu jsem uvěřil, tito učedníci ani po všem, co zažili, tuto víru nemají. Víra by se radovala z toho velikého ticha po bouři, které potvrzuje, že nad ničivými mocnostmi má Ježíš, jejich Pán převahu. Místo radosti však mají strach, mnohem snad větší než předtím (báli se velikou bázní) a ač odpověď je tak jasná, raději zůstávají u otázky: Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr a moře? Když člověk věří v Ježíše Krista jako vítěze nad mocnostmi zla, ať už mají jakoukoli podobu, neznamená to že se ho zlo nikdy nedotkne. Sotva by bylo pravdivé z našeho textu vyvodit závěr, že když je Kristus s námi na jedné lodi, nemůže se nám nic stát. Ty mocnosti, které spojené s „tím Zlým“ mají ničivou sílu, nejsou ještě vyřízeny, i když je třeba na chvíli veliké ticho. Ale víra je si jistá, že ať se stane, co se stane, všechny tyto mocnosti, které dosud řádí, nemůžou nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši našem Pánu. Ježíši, dej nám sílu konat tvé dílo, abychom mohli klidně odpočívat i v bouřích světa. Otevři nám oči pro tvou cestu, která se před námi otvírá každého jitra a zjev i na nás svou nepomíjející slávu. Amen.