Bohoslužba 4.7.2021  Co hledat především. ČTENÍ   Mt 6, 25-32 Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. TEXT    Mt 6, 33-34 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. KÁZÁNÍ    Na začátku byl prý zlatý věk: lidé spontánně jednali poctivě a čestně, jeden druhého ctili a země jim dopřávala hojnost plodů. Tak si to představoval na přelomu letopočtů jeden římský básník: staré zlaté časy, které sice nikdy nebyly, ale sní se o nich hezky. Zbyla z toho jakási ozvěna: lidé vyššího věku rádi podotknou, že za našeho mlada byl svět normální, to až teď se zbláznil. Lidé mladšího věku též vnímají, že se svět zbláznil, ale přičítají to naopak starším ročníkům. V ráji nežijeme, a kdo za to může, na to Bible odpoví, že všichni. A není se co divit, když v takové náladě lidi sáhnou po praktikách východních náboženství, v nichž je důležité jen to, co je teď, přítomný okamžik. Ale současně se lidi po minulosti s oblibou pídí: jací byli mí předkové, jak a pro co žili a jak mě ovlivnili? A do toho je tu má vlastní minulost: co jsem kdy udělal, jak jsem se rozhodoval, jakým tlakům jsem čelil, s jakými lidmi se potkal, jaké katastrofy zažil a tak dál – ze všech těch osobních krásných vítězství a potupných proher si odnáším hezké i nehezké vzpomínky a šrámy na duši. A druzí mě podle nich posuzují. Minulost nám nikdo neodpáře, ale žít se v ní nedá, žijeme teď. K tomu, jak to bude pokračovat, nabízí křesťanská víra pravidlo: „Měj rád Boha z celého srdce a měj rád druhého člověka, jako máš rád sám sebe.“ Jednoduché pravidlo je to a jestli s jeho dodržením máte někdy potíž, znamená to tolik, že jste normální. Ježíš to pravidlo vyjádřil jako přání do budoucna, tak ho tak berme a uvádějme do života. Posledních tři sta let byl v našich končinách v módě pokrok a úžas nad tím, co dokážeme. Není divu, že po něm jde na lidi strach z budoucnosti. Co bude a jak to bude a jestli dokáži zajistit bezpečí a živobytí pro sebe a blízké. Odpověď je nemilá: Nezajistím, protože to nejde – nemůžu se nachystat na to, co je nepředvídatelné a neznámé. A co víc: když budu vnímat budoucnost předně jako ohrožení, pak se mi dnešek nutně promění v přípravu na malér. To, co řekl Ježíš učedníkům, můžeme dnes tlumočit takto: Neberte život jako přípravu na průšvih, nesoustřeďte se jen na sebe a vezměte si příklad z kytek či z ptáků: dnes tu jsou, zítra nebudou, a jak se o ně Bůh stará! Nevědí, co bude zítra, ale na tom, kolik toho vědí, není Boží přízeň závislá. Tak to dělejme také tak. Rozhlédněme se, kde se dá zahlédnout Boží kralování (život dle toho Ježíšova pravidla), a dopřejme mu ve svých dnech víc místa. Nevíme, co bude zítra a co je před námi, ale je na nás, jak se na budoucnost budeme dívat: jestli se hlavně předem obáváme ran, které asi přijdou, nebo jestli máme odvahu se spolehnout, že jsme (třeba i v těch ranách) v Božích rukou. Tak tedy hledejte nejprve to, že jste v Božích rukou – což neznamená, že se přestaneme starat (kytky i ptáci se taky činí), ale něco dělejte pro to, aby vám to starání o živobytí bylo lehčí. Však ta věta „Hledejte nejprve Boží království“ pokračuje, totiž slovy: „a jeho spravedlnost“. A jsme zpět u otázky, jací byli mí předkové a jak žili a čím mě ovlivnili a co dobrého i zlého už jsem stačil udělat já. Odpovědí je odpuštění, Boží pozvání a přijetí – tak po křesťansku rozumíme Boží spravedlností. Tak tuto spravedlnost – Boží odpuštění – hledejme a přijímejme především, a vše ostatní berme jako odměnu (a to horší jako něco, co se s Boží pomocí dá unést). Každý den má své starosti a ty zítřejší dnes nevyřešíme, to (snad) až zítra. Stejně nevíme, co bude, i kdybychom se nacvičili a připravili a strachovali jakkoli – tak se tím netrapme a žijme tím, co je teď. Protože pro věrnost, vděčnost a lásku je každý dnešek ta pravá chvíle. Amen.