Bohoslužba 15.8.2021  Chození s Ježíšem mění člověka. ČTENÍ   J 5, 1-18 Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota. Židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota, a proto nesmíš nosit lože.“ Odpověděl jim: „Ten, který mě uzdravil, mi řekl: Vezmi své lože a choď!“ Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: Vezmi je a choď?“ Ale uzdravený nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se mu ztratil v zástupu, který tam byl. Později vyhledal Ježíš toho člověka v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ Ten člověk šel a oznámil Židům, že je to Ježíš, kdo ho uzdravil. A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. On však jim odpověděl: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha vlastním Otcem, a tak se mu stavěl naroveň. TEXT    J 5, 6 Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ KÁZÁNÍ    Evangelista nás v dnešním příběhu přivádí k rybníku Bethesda. Jenže místo, aby u něho seděli rybáři, polehávají tam nemocní. Místo, kde na nás dolehne tíha lidské úzkosti a trápení. Upřímně řečeno, na taková místa chodíme, jen když musíme. Ale Ježíš tam šel, i když nemusel. Odbočil na to místo, když šel na bohoslužbu. Přišel mezi ty nemocné lidi úmyslně, aby jim ukázal, že na nich Bohu záleží. Tehdy totiž panovalo přesvědčení, že když je někdo nemocný, může si za to sám. Nemoc byla vysvětlována jako následek hříšného života. Dnes už tak zjednodušeně nemyslíme. Ale málo platné, každý nemocný se cítí opuštěný, nespravedlivě postižený a v duchu se ptá: Proč já? Proč jsem odsouzený bezmocně ležet, zatímco jiní si užívají života? Ježíšův příchod k rybníku je proto jasným poselstvím. Nemoc nesnižuje cenu lidského života. Těm, kterým život naložil těžší břemeno, přišel Ježíš pomoci a vysvobodit je z jejich trápení. Náš příběh ukazuje, jak k této pomoci a vysvobození dochází. U rybníku se čekalo na zázrak. Na dně rybníka byl přírodní pramen, z kterého v nepravidelně začala tryskat voda. Lidé věřili, že kdo se v tu chvíli ponoří do gejzíru vody jako první, uzdraví se. Všichni víme, co dokáže víra. Dovede si to představit? Ty zástupy lidí čekajících na zázrak. Ale jen ten nejrychlejší měl šanci. Rozhodovala podobně jako v přírodě síla a rychlost. Přijde vám to kruté? Ano, ale takový je svět, v kterém vládne lidské sobectví. Buď já nebo on. I zázraky mohou být nespravedlivé. Ježíš přišel na svět, aby odmítl a zrušil tento zákon silnějšího a bohatšího. Někdo by možná čekal, že uzdraví všechny nemocné. Místo toho uzdravil jednoho, ač kolem byli podobně postižení. Podstatné však je, koho si vybral.  Ježíš uzdravil toho, kdo byl na tom smutném místě ze všech nejdéle. Ten nejtěžší případ. Třicet osm let znamená prakticky celý život. Takový člověk už si ani nedovedl představit, že by ještě někdy mohl být zdráv. A přece i pro tyto lidi existuje naděje. To znamená, že existuje pro všechny. To první, co Ježíš řekl nemocnému však nebyl příkaz: Vstaň a choď, ale otázka Chceš být zdráv? Představte si, že by se vás takhle zeptal váš ošetřující lékař. Vždyť by to byl výsměch! Copak nemocný člověk touží po něčem jiném, než aby byl zdráv. Copak uvězněný, nesní o tom, že se dostane na svobodu? A přece si člověk na své trápení také postupně zvyká a smiřuje se s ním. Navenek si stěžuje, ale uvnitř to postupně vzdává. Ne, to není hřích. To je lidská slabost a bída, s kterou přišel Pán Ježíš bojovat. Když chce člověk změnit svou situaci, neuspěje, když bude hledat problémy pouze u druhých. Vždy nás někdo předběhne nebo bude lepší. Ale kdo poznal Ježíše, ten zjistí, že základní problém může být v něm samotném. To já musím zmobilizovat síly a nestěžovat si na druhé. To já musím chtít a bojovat se svou nemocí. Neradi to slyšíme. Jednoduší je říci: „Nikdo mi nepomohl.“ To, co nám mnohdy chybí však není ani tak pomoc druhých jako naše vlastní vůle a odhodlání. Ježíš přišel, aby je svým slovem probudil a povzbudil. Právě v tom může být zázrak Boží pomoci. Dnešní příběh je pozoruhodný tím, že tu máme vedle sebe dva druhy zázraků. Jeden je řekněme přirozený. Vody rybníka se občas zvíří, nemocní se do nich vrhají a občas se někdo z nich zázračně uzdraví. Ale jen ti nejrychlejší. Přejme jim to štěstí, i když nás přeběhli. My však víme o jiné pomoci a ta je pro všechny. Ježíš ukazuje cestu ke změně nejen pro pár vyvolených, ale pro každého. Tím, že si vybral u rybníka toho nejdéle nemocného člověka, chce ukázat, že ze svých trápení se může vzchopit každý z nás. Ježíš přišel, abychom se přestali litovat a začali se sebou něco dělat. Tato cesta je ovšem těžší. Pohodlnější je čekat na zázrak a stěžovat si, že nás někdo předběhl. Uvěřit Ježíši Kristu znamená něco jiného. Postavit se překážkám a svízelím života s otevřeným hledím. Bude to těžké a možná i zdlouhavé. Ale má to smysl. Ježíš přišel, aby nás vyzvedl od rybníků naší beznaděje a ukázal nám novou cestu. Každému z nás v přeneseném slova smyslu praví: „Vstaň, vezmi lože své a choď! Vezmi své starosti a trápení a už se jimi nenech deptat. Vždycky můžeš se svou situací něco udělat. Nikdy není pozdě. Bůh ti dá sílu, abys to zvládl.“ Když se člověk dokáže s Boží pomocí postavit na vlastní nohy, je to velké vítězství. Ale na nějakou euforii není čas. Je to jen první vyhraná bitva. Válka ještě neskončila. Také o tom vypráví náš dnešní příběh. To, co následuje po uzdravení nebo vyřešení obtížné situace, bývá v mnohém smyslu těžší, než jsme čekali. Když myslí nemocný na to, až bude zdráv, když myslí vězněný na život za na svobodě, když myslí osamělý jak krásné by bylo žít ve dvou, většinou si ani nepřipouští si, že by to mohlo znamenat také nějaké starosti a zápasy. To, o čem lidé sní, bývá obloha bez mraku, z které nikdy nezaprší. Ale i zdravý a úspěšný člověk má život těžký a složitý. A právě to se našemu uzdravenému stalo. Začali ho vyšetřovat pro porušení zákona. Byla totiž sobota a to byl den volna. Nošení lůžka bylo pobuřující a uzdravený nedovedl své počínání vysvětlit. Neuměl ani odpovědět na to, kdo ho uzdravil. Ježíš se mu ztratil v zástupu. Něco podobného se stává i dnes. Mnozí lidé se v životě zázračně vzchopí a najdou odvahu změnit svůj život. Překonají svou únavu a zklamání, ale přitom neví, kdo jim vlastně pomohl. Ta pomoc přišla zvnějšku a oni by za ni rádi poděkovali. Ale komu, když v Boha nevěří? To ale neznamená, že jim nepomohl. Ježíš nám často pomáhá jakoby na zapřenou. Nepoznán. Boží pomoc je často skrytá a nenápadná. Objeví se člověk, který nám pomůže a my se jen v duchu ptáme, proč to udělal a kdo ho poslal. Teď už to víme. Byl to Ježíš, který působí skrze ruce a ústa našich bližních. Bůh nepomáhá jen věřícím, ale všem lidem. A pak už záleží na tom, zda to člověku dojde. Příležitostí k tomu bývá celá řada. Ježíš se k uzdravenému přihlásil. Vyhledal a řekl mu: Jsi zdráv. Ale už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího! Zas tak zvláštní slovo. Jen si to představte. Někdo se po mnoha letech uzdraví a Ježíš mu řekne: Dávej si pozor, aby se ti nestalo něco horšího. Copak je něco horšího než nemoc, samota, nesvoboda, chudoba? Než to, co nás trápí? To nejhorší, co by se člověku mohlo stát, je ztráta pokory a naději. A kde jinde poznáme svou nepatrnost a slávu než ve vztahu k Bohu? Kde jinde pozná člověk sám sebe, než před tím, kdo jej nepředstavitelně převyšuje a přitom miluje. Slova už nehřeš tu neznamenají přestupek, ale nebezpečí zůstat lhostejný k Bohu a lidem. Podstatou hříchu je pýcha, jež nikomu nevěří a nikoho nepotřebuje. Být nemocný je těžké. Ale ještě těžší a horší by bylo, kdyby nám bylo vše jedno. Je těžké být stále poslední. Ale ještě těžší by bylo, kdyby se člověk začal mstít. Je těžké být sám, ale ještě těžší a smutnější by bylo mít rád jen sám sebe. Z toho všeho nás přišel Ježíš vysvobodit. Přichází k nám i dnes mnoha způsoby. Někdy jako člověk, který pomůže. Jindy skrze slovo, které nám promluví do duše, Někdy nás postaví na nohy společenství věřících. Jindy se nás Bůh dotkne při četbě Bible, když se modlíme. Někdy prožijeme Boží přítomnost v přírodě, v katedrále. Ale vždy, když se člověk potká s Bohem, znamená to konflikt s jeho okolím, které nechápe, co se s námi stalo. Každý, kdo se setkal s živým Bohem, se totiž změní. A není snadné to druhým vysvětlit. Někteří to ustojí a stanou se z nich jiní lidé. Mnozí to nakonec vzdají podobně jako náš uzdravený. Prožijí Boží pomoc, ale pak se jim Ježíš ztratí, přestanou v něho důvěřovat a nadějná změna vyjde do ztracena. Náš uzdravený totiž nešel za Ježíšem a nestal se jeho učedníkem, Místo toho udal Ježíše jeho nepřátelům a přispěl tak k jeho odsouzení. Ani zázrak tedy nezmění člověka, který se změnit nechce. Pouhé uzdravení a vyřešení našich trápení neznamená, že se z nás stanou noví lidé. K tomu, aby se člověk dovedl vymanit ze zajetí se minulosti, je třeba se trvale spojit s Ježíšem a chodit s ním celý život. Pane Ježíši! Ty jsi nepřišel pomoci vyvoleným, ale nám všem. Každý z nás nějak kulhá a něco ho tíží. Prosíme Tě, abychom s tvou pomocí dokázali své těžkosti statečně snášet a překonávat. Prosíme povzbuď nás všude tam, kde to vzdáváme a docházejí nám síly. Amen.