archiv kázání


Bohoslužba 22.8.2021  Jak být šťastný.

ČTENÍ   Sf 2, 3 a 3, 12-13
Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu… Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu. Pozůstatek Izraele se již nebude dopouštět bezpráví a mluvit lživě, v jejich ústech se nenajde jazyk lstivý. Budou se pást a odpočívat a nikdo je nevyplaší.

TEXT    Mt 5, 1-16
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

KÁZÁNÍ   

Chcete-li o někom říct, jaký je, dřív či později se dotknete toho, jak to má s druhými lidmi, protože člověk je součástí spousty vztahů. Bez nich by život za moc nestál (i když s nimi bývá potíž). Důležité přitom je, jaký vztah máte vy sami k sobě, protože pokud je v nepořádku, podepíše se to i na všem ostatním. A pak je tu ještě jeden vztah: ten k Bohu. Evangelium k němu říká, že v Božích očích jste jedineční a vzácní, tak kéž se podle toho vidíte i vy sami a též druhé lidi (rovněž před Bohem jedinečné a vzácné).
Vypravěči evangelia to vše sdělují prostřednictvím Ježíšova příběhu. Jeden z nich, Matouš, zařadil skoro na začátek řeč (zvanou kázání na hoře), ve které Ježíš aktualizuje starou Boží smlouvu a přibližuje ji lidem své doby. Jak se to dělá, jak se taková smlouva s Bohem dá – v kterékoli době – aktualizovat? Ježíš kupodivu nezačíná tím, co smíte a co nesmíte, ale od začátku tu mluví o štěstí. A jak z jeho slov vyplývá, nepovažuje lidské štěstí za zbytný přívažek – vždyť o něj lidé usilují a podle toho řídí i své jednání. A při gratulacích si navzájem nepřejeme „příjemné spasení“ či „dobrý průběh posledního soudu“, ale často právě „hodně štěstí“. Že chtějí být lidé šťastní, na tom není nic špatného, i proto tím to Ježíšovo kázání začíná. Ale než se do něj zaposloucháme, bude dobře si umýt uši, čímž míním ujasnit si, co si za slovem „štěstí“ představujeme a jestli o tom Ježíš mluví také tak.
Dávní myslitelé učili, jak zvládat životní výšiny i pády v klidu, a za štěstí označovali, když mě úspěch či krize nevyvedou z míry. Křesťanská církev to vypolstrovala poukazem na budoucí vysvobození z nynějšího slzavého údolí (i kdyby to až po smrti mělo být). Pro člověka s hodně těžkým údělem to měla být posila, ale chápu, že to dnešním lidem tolik nevoní: že by život a svět měl být jen místem zkoušek, které musím vydržet, a odměna že je slíbená, leč dnes nedostupná.
Jiní dávní myslitelé to chápali jinak a mají s tím i v naší době úspěch. Wikipedie dnes praví, že je štěstí stav plné a trvalé spokojenosti, příjemný stav ducha i těla bez utrpení, stresu a zmatků.
To zní optimisticky, ale i trochu uhozeně, protože to vysněné štěstí je rovněž nedostupné.
Těžko se z toho vybírá: buď se má štěstí dostavit v budoucnu, ale teď vás asi nepotká, nebo je k mání už teď, jenže na něj nedosáhnete.
Do tohoto terénu se Ježíš s tím kázáním vypravil. Nezačal mravními napomenutími ani poučkami o víře a zbožnosti (že by se případné blaho dostavilo jako jejich důsledek), začal lidským štěstím. Ale ne tak, že by předestřel teorii a vy se do ní životem strefujete. Vzal to z jiné strany: některé z lidí přímo označil za šťastné. Někteří z nás jsme šťastní. Kteří? Vybral si ty, na koho by jako na šťastné asi nikdo neukázal. Někteří jsou na tom opravdu mizerně a i ti, kdo jsou na tom líp a starají se o milosrdenství a působí pokoj, také asi nespadají do tam té škatulky „plné a trvalé spokojenosti bez utrpení, stresu a zmatků“. Ježíš neobrací pozornost k těm, kdo své zápasy vyhrávají, ale naopak k těm, kdo se s tím pořád potýkají a dává jim to zabrat. Jeden by čekal, že štěstí nastává ve chvíli, kdy skončí trápení a malér, ale v Ježíšově podání se kupodivu štěstí s malérem nevylučuje a přichází k člověku poněkud nečekaně – a třeba zrovna uprostřed trápení, hladu, pláče. Má co do činění s novým hlediskem našich všedních dnů a to nové hledisko znamená, že vidím, jak složitý a problematický život vedu, ale vidím také světlo Boží solidarity se mnou (a v tom světle už to vypadá trochu líp).
Někdy zaslechneme: „Štěstí dosáhnete, když...“ – za takovou větu pak můžete nasázet spoustu rad, jak to udělat a jak si štěstí přiblížit a čeho se vyvarovat. Jenže podle Ježíše není štěstí výdobytek, nýbrž dar, který můžeme leda přijmout. Kdy? V této části jeho kázání se střídá přítomný čas s budoucím a přesně na jejich hranici to štěstí asi je: ne za námi (už promeškané) ani nedostupně před námi, ale na dosah. Už přichází, zrovna jako přichází Bůh a jeho kralování.
Chcete-li o někom říct, jaký je, dřív či později se dostanete k tomu, jak to má s druhými lidmi (a souvisí to s tím, jaký má vztah sám k sobě a také k Bohu). A jak bude patrné z další Ježíšovy činnosti, štěstí spočívá v tom, že se ty zmíněné vztahy důkladně přestaví a obnoví, aby se i odstrčení mohli dostat mezi ostatní. To je i smysl křesťanského společenství: dopřát přátelské prostředí těm, kdo by o to stáli, a hlavně: prožívat společně s druhými lidmi, jak do spletitých vztahů a nesnadných chvil svítí to světlo Boží solidarity s námi lidmi. Protože stojí-li křesťanské společenství na něčem, pak na Boží lásce.
Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Ta věta zanedlouho v evangeliu zazní jako shrnutí té staré Boží smlouvy, kterou Ježíš aktualizuje. Příkaz je to srozumitelný a znamená, že máme druhým dopřát z pokladu, který jsme dostali - což vyjadřují ta slova jako sebe samého: Bůh vás, přátelé, přijímá a nepředcházejí tomu kádrové posudky a dotazníky a podmínky, nýbrž jeho láska a solidarita. Tak to pro sebe přijměte (protože kdyby váš vztah k sobě samým byl v nepořádku, k bližním se snad raději ani nepřibližujte). Přijměte, že jste v Božích očích jedineční a vzácní, to je Boží dar pro vás. A druhým lidem to také dávejte pocítit – že i oni jsou před Bohem jedineční a vzácní – aby naše lidské společenství mělo z čeho růst. Amen.