Bohoslužba 29.8.2021  Spasitele si nejsme s to vytvořit sami. ČTENÍ   Joz 24, 1-2a.15-17 Jozue shromáždil všechny izraelské kmeny do Šekemu. Svolal izraelské starší, představitele, soudce a správce, a postavili se před Bohem. Jozue řekl všemu lidu: Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem , nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Lid odpověděl: „Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům! Naším Bohem je přece Hospodin. On nás i naše otce vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. On činil před našimi zraky ta veliká znamení, opatroval nás na celé cestě, kterou jsme šli, i mezi kdejakým lidem, skrze nějž jsme procházeli. TEXT    J 6, 56-69 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako vaši otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost.“ Toto řekl, když vyučoval v synagoze v Kafarnaum. Mnozí z jeho učedníků, když to uslyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v sobě věděl, že jeho učedníci na to reptají, a řekl jim: „To vás pohoršuje? Což tedy, kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou duch a jsou život. Ale jsou někteří z vás, kteří nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, který ho vydá. A říkal: „Proto jsem vám řekl, že nikdo ke mně nemůže přijít, pokud mu to není dáno od Otce.“  Z toho důvodu mnozí z jeho učedníků odešli zpět a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Svatý Boží.“ KÁZÁNÍ    Pro některé posluchače je Ježíšův výklad tvrdý. Uráží je, že Ježíš mluví pravdu o minulosti, o oběti svého těla a o jeho jedení jako o tom, co převýší zkušenost otců na poušti. Zavání jim to zákazem lidských obětí. Odejdou. Ale ono nezáleží na tom, zda Boží lid prožívá odpočinutí či konflikt. Do obou těch situací může zaznít Boží výzva k rozhodnutí. V obou případech je tu totiž svod, jenž zve k odpadnutí. Jsou to pohané, zdůvodňující svůj blahobyt službou modlám, jako i ti, kdo nerozumějí. A o porozumění se nesnaží. Můžeme prožívat odliv lidí od Ježíše jaký líčí Jan: Ti, kdo plnili kostelní lavice, odcházeli pryč s kritikou Kristových slov. Nebo: Můžeme volně žít, ale máme kolem sebe vábící sluhy mamonu a cizích bohů, poutající naši pozornost svým životním stylem. Nemůžeme přešlapovat na místě, máme-li dojít. Čeká nás volba a Bible nás na to upozorňuje. Ježíšovy učedníky pohoršilo, že Ježíš řekl: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život. My si to recitujeme při vysluhování svaté Večeře a radujeme se, že Ježíš je naším hostem, hostitelem i pokrmem. Oni to mají za tvrdou řeč. Proč? Protože oni žijí před Velikonocemi, Ježíš ještě není oslaven a oni nemají ta slova k čemu vztáhnout. A oni myslí tělesně tam, kde je třeba chápat duchovně. V tělesném vidění je Ježíš člověk jako my a nepřísluší mu, mluvit jako Pán nad životem. Ale kdo chápe, že Ježíšova slova jsou řečena v řádu duchovním, ten se rozpomíná na jiná taková slova a dojde mu to. Stačilo si vzpomenout, že Bůh vyvedl Židy z otroctví, a že ustanovil hod Beránka, aby si člověk zpřítomnil a přisvojil to vysvobození. A porozumělo se podobně, že Ježíš přinese nové Boží vysvobození a zpřístupní nám je podobným hodem, jako je Beránek. Jenže - a to ukazuje Jan - nám to vzpomínání nefunguje. Lidé, a to i zbožně vychovaní, mají přestřižené vedení, protože nejsou s Bohem jeden Duch. Jako by žili a mluvili na jiné rovině, která se neprotíná s tou, na níž je Ježíš. A tak Ježíši neporozumí. I dnešní pohoršení nad Biblí pramení z toho, že lidé vnímají Boží Slovo na tělesné rovině místo na duchovní - že z něho dělají technickou zprávu. A unikne jim zvěst, pro níž se to v Bibli vypráví - že Spasitele si nejsme s to vytvořit sami. A při tomto stylu vnímání Božích věcí pak i odhalení Ježíšovy slávy Beránka Božího, jenž snímá hřích světa, uráží a vyvolává domněnky. Pán věděl, proč řekl, že Duch dává život. Ale Bůh se nad námi smilovává. On se rozhodl se s námi smířit, a tak sestupuje a působí, aby se naše rovina s tou jeho protnula. Spravuje to naše přestřižené vedení. Působí, aby při jeho Synu Ježíši nebylo jen naše tělo. Přivádí nás k němu i Duchem, abychom měli život v plnosti. Duchem svatým v nás působí odvahu důvěřovat Ježíši a důvěra v něho nám dává život. Ona je počátkem nových věcí, i toho, že budeme s Bohem zajedno. Když Ježíš říká, že jsou tu ti, kdo se naučili od Otce a jdou k němu, tak míní lidi, jež Boží Duch naučil číst Písmo tak, že je vede, aby mu důvěřovali. Ani v době, kdy se Ježíš nikoho na to ještě neptal, nebylo možno skrýt před ním stav svého srdce. Před lidmi lze budit zdání, před Bohem ne. Pán ví vše. Ale je taktní. On nevystavil nevěřící veřejné hanbě. Jen varoval, že nevěra je nebezpečná, protože Duch a život přichází po cestě víry v jeho Slovo. On dokazuje, že je Synem Otce, který dává svému slunci vzcházet na zlé i dobré a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé. Ježíš věděl, že jeden zradí, a přece je měl všechny při sobě. Dovolil jim být při tom. Až do času zahrnoval všechny stejným dobrodiním, pakliže jim nevěra nebránila je přijmout. To proto, aby všichni měli stejnou příležitost. On je ten hospodář, jenž seje na úhor i do trní, neboť v jeho přítomnosti ani to dnešní trní jím zítra nemusí být. On snáší i ty zlé, pokud nechtějí sami odejít. Církev je tělem, namíchaným z věřících i nevěrných: z těch, kdo jsou duchovně jedno s Ježíšem, i z těch, kdo žijí jen z vlastní síly a jsou ochotni naslouchat i jiným duchům, než je ten Kristův. Nedivme se tedy, že i mezi námi jsou takoví, kdo se rozhodují špatně, odpadají. Lhůta k obrácení, kterou jim Pán vyměřil, trvá. Udivuje, s jakou pokorou se Pán ptá. Že po důkazech své lásky, své pravomoci připouští, že někdo odejde. Bůh říká: „Projevil jsem ti lásku a věrnost. Jestli uznáš, že jsem ten pravý, s nímž ti kyne šťastná budoucnost, buď se mnou. Nechci mít otroky, kteří jsou se mnou z donucení. Chci mít přátele.“ Bůh nám dává svobodu a riskuje tím to, že mu způsobíme bolest tím, jak ji užijeme. Petr řekne, proč zůstanou: Máš slova věčného života. To je důvod, proč se spojit s Ježíšem. Jeho Slovo je moc, která tvoří a udržuje život, která uvádí do života, nad nímž smrt nemá moci. Když on mluví, síly zmaru umlknou. Když on mluví, vrací se síla klesajícím a moudrost těm, kdo nevědí kudy kam. Když on mluví, přichází pokoj a smíření, jsou zapomenuta nepřátelství a sňata břemena hříchů. Když on mluví, jsme rozvazováni z toho, co náš život dusí, a vázáni v nové svazky lásky s lidmi, ke kterým jsme se neznali. S ním přichází do světa radost, kterou nám nikdo nevezme. On je Boží Slovo, jež vysvobozuje a činí vše nové. To známe ze svého života v církvi, pakli jsme dali jeho Slovu prostor. Petr vystihl, co je na Ježíši to nejvzácnější - Slovo života. Ve světě je nadbytek slov. Jen Ježíš svým slovem osvobozuje a dává plný život. V životě lze přijít o mnohé, jen přítomnost tohoto Slova je nepostradatelná. Přítomnost proměňujícího Kristova Slova je to „jediné potřebné“, řečeno s Komenským. Proto je šílenství odejít, proto rozumná volba je zůstat, nazvat Ježíše svým Pánem a sdílet s ním ve svých dnech dobré i zlé. Tak to vidí jen víra. Bez víry se Ježíš zdá zbytečnou životní komplikací.     Petr říká: My jsme uvěřili a poznali. Uvěřili a poznali, to pořadí je záměrné. Kdo uvěří, odváží se důvěřovat Ježíši, riskne jej poslechnout, vstoupí s ním do vztahu, ten poznává - tomu se odkrývá tajemství Ježíšovy osoby. Poznání Ježíše není volně přístupná informace. Poznání Ježíše je tajemství, otevírající se skrze vztah. Otevírá se těm, kdo na jeho lásku a povolání odpoví svou důvěrou a poslušností. Ti se dozvědí, že Ježíš je ten Svatý Boží, bytost cele oddělená pro Boha, že je to Bůh, který sestoupil, aby byl s námi. Jiní to vědět nebudou, a byť si to přečetli, nevezmou to vážně, zůstane to pro ně bez obsahu. A když přijde chvíle, v níž je nutno se rozhodnout na celý život, pak ti, kdo dali důvěru, vědí, kdo je jejich jediný, kterého stojí za to milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Křesťany jsme proto, že Ježíš se rozhodl pro nás, vyvolil nás. A jimi jsme, když se i my rozhodneme pro Ježíše, spojíme se s ním poutem a vytvoříme s ním jednotu Ducha. To rozhodnutí obnovujme, abychom nebyli strženi proudem. Vždyť máme účast na Kristu, jen když své předsevzetí zachováme až do konce. Dokud trvá náš pozemský čas, nemáme vyhráno. Vítěz je ten, kdo zůstal věrný až do smrti. Amen.