Bohoslužba 12.9.2021  O Božím milosrdenství. ČTENÍ   1Kor 12, 1-12 Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti. Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám. Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je Pán,“ leč v Duchu svatém. Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. TEXT    Mt 9, 9-13 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky. Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ KÁZÁNÍ    Text jsem pro sborové shromáždění vybral proto, abychom si na Ježíšově chování a vztahu k celníkům a hříšníkům nově uvědomili, jak k sobě - jako společenství - navzájem patříme, jaké vztahy mezi námi máme rozvíjet. A také: jak jsme též provázáni s lidmi mimo naše společenství, jak se k nim chovat. Ježíš klade důraz na slova: Jděte a učte se, co to je: Milosrdenství chci a ne oběť. Tušíme, kolik by se toho mezi námi a ve světě mohlo změnit, kdyby docházelo k takovým proměnám lidského srdce k jaké došlo tehdy v setkání celníka s Ježíšem. Pro budoucnost světa je důležité, aby se v něm odehrávaly změny v politice, a docházelo k proměně srdce člověka. Existence světa závisí na proměně lidského srdce! Ale náš příběh nekončí stolováním Ježíše s mnoha celníky a různými hříšníky, má své pokračování. A v tom jeho pokračování můžeme stále víc rozpoznávat, proč takových zázraků, při kterých je proměňováno srdce, celý život člověka, je málo. A smíme se tu i něco dozvědět o Matoušově svobodě. Proč ji získal, k čemu mu byla Ježíšovým povoláním darována? Proč Ježíš dává Matoušovi novou šanci začít svůj život žít nově a s novým srdcem? Je zvláštní sledovat, jak to, co je pro celníky a hříšníky důvodem k radosti, je pro druhé pohoršením. V otázce farizeů je možné zaznamenat, že jim šlo předně o uhájení dělící hranice, která byla vedena mezi těmi, kteří stáli na okraji společnosti a jimi, výkvětem společnosti. Ti, kteří stojí na okraji, ať zůstanou na okraji, sami se o to, způsobem svého života zasloužili. Nikdy jim už nemá být umožněno nově se do této spořádané společnosti začlenit a být jí přijati. Ježíš hledí na ty na okraji společnosti bez povýšené blahosklonnosti. Tak nabízel těmto lidem novou šanci. A jimi uchopená víra proměňovala jejich životy. Zřejmě je právě toto tím tajemstvím zázraku lidské proměny. Skutečně k proměnám mezi námi začíná docházet tam, kde na sebe přestáváme hledět shora, kde se přestáváme přehlížet a kde ti, kteří jsou dole dostávají novou příležitost k samostatnému vykonání prvních kroků, po kterých pak následují kroky další ve vzájemném, přirozeném a laskavém vztahu spolu s ostatními, stejně klopýtajícími, ale také - v Ježíšově jménu - stejně vítězícími. Jak se to může podařit? V moudrosti, ke které nám ukazuje Ježíš a ve sledování příkladu, který nám dává on sám. A to: v pravém partnerství, bratrství, ve kterém jsme schopni vidět ty druhé v lepším světle než sebe samotné. Zde je další výpověď našeho textu: V našich vztazích jde vždy o milosrdenství, ne oběť. Změna srdce začíná jen tam, kde se člověk setkává s milosrdenstvím. Oběti jsou  nezbytné, ale ony samy nejsou s to proměnu srdce způsobit. Co tím Ježíš míní? Není snadné rozeznat, v čem leží rozdíl mezi milosrdenstvím a obětí. Člověk musí jít stále hlouběji, dovnitř vztahu a učit se to. Zde nejde o teorii, ale praxi. Není lehké do ní vrůst, sžít se s ní, aby se milosrdenství stalo mou přirozeností. Je rozdíl v tom, jestli něco děláme proto, že nás k tomu vede naše srdce, nebo jestli si něco uložíme jako oběť. Kde se něco děje ze srdce, tam se to děje dobrovolně a spontánně. Oběť ale vždy souvisí s povinností a pocitem vynucenosti. Proto jsou oběti namáhavé. Navíc, oběť staví toho druhého do závislosti na tom, který se obětuje. Milosrdenství činí druhého svobodným, k závislosti nevede. Podstatné změny mezi námi začínají v srdci člověka. A takové změny jsou zázraky. Objevují se vzácně, proto, protože narušují a zpochybňují převahu mocných. Ale dochází k nim tam, kde se člověk od Ježíše učí, že milosrdenství je důležitější než jakkoli oběť. Proto: Jděte a přemýšlejte, co znamená: Milosrdenství chci, ne oběť. Vždyť - mějme na paměti - Ježíš nepřišel volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky. Amen.