Bohoslužba 19.9.2021  O otevření se Ježíši. ČTENÍ   Iz 35, 4    Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ TEXT    Mk 7, 24-37 Vstal a odešel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; a ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl: „Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Odpověděla mu: „Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech.“ Pravil jí: „Žes toto řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč. Ježíš se vrátil z území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“ KÁZÁNÍ    K vyhnání démona došlo v bohaté obchodní oblasti, nepřátel Izraele. Ježíš si sem šel odpočinout a nechtěl, aby se o něm vědělo. Neměl asi v úmyslu ve společnosti nevěřících bohatých lidí zvěstovat Boží království. Proč o tom mluvit s lidmi, kteří v Boha nevěří? Evangelium mají prvně slyšet Židé, jež v Boha věří. Ježíš byl ale známý a lidé o něm slyšeli i zde. Přišla za ním žena a žádala o pomoc. Věřila, že on jí pomůže. Její dcera měla nečistého ducha. Projevy démona nejsou uvedeny. Z Bible víme, že takoví lidé už nedokázali ovládat sami sebe, ubližovali sami sobě i jiným a jejich blízcí je dokonce museli spoutávat řetězy. Prosící ženě Ježíš odpověděl tvrdě. Pes je jméno pro nevěřícího. Jenže žena věděla, že se pomoci jinde nedovolá. Byla zoufalá, chce slitování, je jí jedno, jak ji Ježíš ještě nazve - jen když jí pomůže a osvobodí její dceru. Ví, že Ježíš je Žid a že se chce prvně starat o Židy. Nepřekvapuje ji to. Židé fungovali jako uzavřená skupina, ve které si lidé vzájemně pomáhali, ale pomoc mimo jejich skupinu byla zcela výjimečná. Žena si nesnaží nic vynutit. Ví, že nemá jak, že nemá nárok. Říká Ježíšovi: Pane, ale psi pod stolem jedí drobty od dětí. To Ježíše přesvědčilo a řekl jí: Jdi, démon z tvé dcery odešel. Příběh pro nás je důkazem toho, že stojí za to se modlit a prosit s pokorou pohanky. Na uzdravení hluchoněmého zaujme způsob, jakým Pán vykonává zázračné gesto: bere hluchoněmého stranou, vkládá mu prsty do uší, dotýká se slinou jeho jazyka, pak s povzdechem vzhlíží k nebi a říká: Effatha!, Otevři se! Při jiných uzdraveních, která se týkala rovněž tak vážných onemocnění, Ježíš nečiní tolik gest. Proč nyní toto vše vykonává, ač jej prosili, aby na nemocného jen vložil ruku? Proč činí ta gesta? Možná proto, že stav toho nemocného člověka nabývá zvláštní symbolické hodnoty a ten symbol má co říci nám všem. Oč jde? O hluchotu. Ten muž nemohl mluvit, protože neslyšel. Proto mu Ježíš, aby vyléčil příčinu jeho neduhu, prvně klade prsty do uší, až pak do úst, prvně však do uší. Všichni máme uši, ale mnohdy neumíme naslouchat. Proč? Existuje totiž vnitřní hluchota, o jejíž uzdravení Ježíše můžeme požádat. Ta vnitřní hluchota je horší než ta fyzická, neboť je to hluchota srdce. Jsme uchváceni spěchem, věcmi, které je třeba vyslovit a udělat, a nenacházíme čas k zastavení a naslouchání tomu, kdo k nám mluví. Hrozí nám, že se utěsníme v neprostupnosti a nedopřejeme prostor k naslouchání těm, kteří si ho zasluhují, kteří nepotřebují slova, nýbrž vyslechnutí. Ptejme se sami sebe: Jak je to s mým nasloucháním? Dotýká se mne život ostatních lidí, umím věnovat čas svým blízkým? Platí to pro všechny. Farář musí lidi vyslechnout a uvažovat, jak jim pomoci, poté, co je vyslechl. A pro všechny platí: nejprve vyslechnout, pak odpovídat. Pomysleme na rodinný život: kolikrát se mluví, aniž by se předtím naslouchalo, a stále se opakuje stejná píseň. Jelikož nejsme schopni naslouchat, opakujeme stále totéž nebo nenecháme druhého domluvit, vyjádřit se, přerušujeme ho. Opětovné navázání rozhovoru se často nevyvine ze slov, nýbrž z ticha, ne z umíněnosti, nýbrž z trpělivého vyslechnutí druhého člověka se vším, co jej tíží a co si nese v nitru. Uzdravení srdce povstává z naslouchání. Namítnete, „někteří lidé opakují stále totéž“. Naslouchejte jim a když skončí, řekněte k tomu své, ale nejprve vše vyslechněte. Totéž platí ve vztahu k Pánu. Je dobré, že ho zahrnujeme prosbami, ale je lepší, kdybychom mu předně naslouchali. Ježíš to vyžaduje, jak čteme v evangeliu. Když se ho ptají, jaké je první přikázání, odpovídá: Slyš, Izraeli. A připojuje: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem... a bližního jako sám sebe. (12,28) Pamatujeme na to, že máme naslouchat Pánu? Jsme křesťané, ale mezi přívalem slov, která denně vyslechneme, možná ani nenajdeme chvíli na to, abychom dali zaznít několika slovům z evangelia. Ježíš je Slovo: když se nezastavíme, abychom mu naslouchali, půjde dál. Sv. Augustin se obával toho, že jej Ježíš mine. Měl strach, že přejde kolem, aniž by mu naslouchal. Pokud ale evangeliu věnujeme čas, najdeme tajemství svého duchovního zdraví. Zde je lék: každý den trochu ticha a naslouchání, méně zbytečných slov a více Božího slova. Dnes se k nám obrací Ježíšovo slovo: Effatha!, Otevři se! Tím rozkazem se otevírá sluch, svázaný jazyk a také celý člověk: otevírá se Boží lásce, která se ho dotýká v Ježíšovi. Otevírá se i ostatním lidem, se kterými až dosud nemohl komunikovat. Hluchoněmý nám může posloužit jako symbol naší lidské neschopnosti. I my máme problémy s komunikací. Sice ne trvale jako on před svým uzdravením, ale máme je někdy v rodině, církvi, zaměstnání, obci i jinde. Též někdy reagujeme jako bychom neslyšeli, co nám lidé říkají. Ježíšovo uzdravení hluchoněmého nám proto může posloužit také jako symbol způsobu řešení té naší neschopnosti. Dokážeme-li se otevřít jeho působení v nás a následovat ho, můžeme se stát svědky a účastníky jeho zázračného působení a s vděčností, radostí a důvěrou opakovat slova z evangelia: Vše udělal dobře! Dokonce dává hluchým sluch a němým řeč. Jsou to slova lidí, kteří poznali, to co nedošlo farizejům, že se tu naplnilo proroctví Iz 35,5: Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Ježíši, toužím po tom, abych se otevřel tvému slovu, abych ti naslouchal, uzdrav mé srdce z uzavřenosti, ze spěchu, z netrpělivosti. Amen.