Bohoslužba 26.9.2021  Náš křest a Boží Trojice. ČTENÍ   Ž 23 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů. TEXT    Mk 1, 9-11 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. Vtom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ KÁZÁNÍ    To, co zřejmě nejvíc láká dnes lidi na pohanství je touha po duchovnu. To láká lidi a oni si myslí, že když mají kontakt s duchy či energiemi tak, že je to jako s Božími osobami. Ale v Písmu svatém Bůh říká: Nedejte se oklamat! To jsou démoni, kteří vystupují jako andělé světla. Dávají určité mimo přirozené schopnosti, ale duši pak spoutají. Prakticky toho člověka zotročí, démonizují ho, a buď to skončí posedlostí, nebo je duše duchovně narušena a ztrácí zdravý rozum, je cynická, nečistá. Platí se za to velká daň. Jedná se tu o pokušení „být jako Bůh“, které měl ďábel „být jako Bůh“. Ti lidé touží mít tajné schopnosti, duchovno, ale ono je falešné – démonické. Můžeme též zaslechnout, že pohanství je původní náboženství. Že křesťanství je nám vložené, vnucené. To souhlasí s Písmem svatým – jediné původní náboženství měli Adam a Eva, oni sloužili jedinému pravému Bohu. Ale pak přišel hřích. Přinesl smrt a porušení lidské přirozenosti. A naši prapředkové začali sloužit démonům. Tak se lidská pokolení otevřela pohanství. Na každém území, v národě to bylo jiné, ale v podstatě všichni sloužili ďáblu. A přišel Ježíš Kristus, aby nás vysvobodil z této lži, temnoty, z otroctví satana. Dal nám pravý pokoj, pravou radost, pravdu, dobro. Pohané nevěděli, co je dobro a zlo. Proto přišel Kristus, aby nám dal světlo. To, co sem dnes přivedlo Lucku a Zuzku, je touha dát se pokřtít. Věří celým srdcem, že je to možné. Neboť věří, že Ježíš Kristus je Boží Syn. Náš křest má svůj pravzor v Ježíšově křtu. Protože tu vystupuje on, Syn Boží, na kterého sestupuje Duch svatý a z nebe zaznívá Bůh Otec. Vidíme tu, jak Boží Trojice jedná v zájmu naší spásy. Bůh Syn se s námi ztotožňuje a činí pokání, jako by byl hříšník. Bůh Duch svatý na něj sestupuje, aby mu dal sílu při uskutečňování Božího království. Bůh Otec k tomu říká své Ano. Říká: Ano, my tři jsme jedno a zajedno – pro tebe, člověče. V Ježíši je Bůh s námi. Ukazuje se, že Trojjediný Bůh je s námi od chvíle křtu. Nejen jako svrchovaný a mocný Bůh, ale jako ten, kdo je na cestě k nám. Je s námi ve chvíli pokory, kterou lze vyjádřit ponořením se do nitra při modlitbě, pokleknutím nebo ztišením a sklopením hlavy. Křtem začíná cesta do nebe, kde Bůh každému setře slzu z očí. Křest nás spojuje s Ježíšem a tím i s životem Boží Trojice. K cestě patří Průvodce. Říkáme mu Přímluvce. Bůh je přítomen jako Duch svatý, aby nám dodal odvahu, jistotu i potěšil. Je nám dáno nalézat cestu v duchu a pravdě - dostáváme do srdcí Ducha synovství. Křtem se stáváme Božími dětmi. Ta vyjádření o vystoupení z vody, o sestoupení Ducha a o synovství jsou jako lano spletené ze tří pramenů nebo jako duchovní pupeční šňůru. Tak se ta vyjádření stávají spojením mezi námi a Bohem. Spojení s Bohem se nám otevřelo v našem křtu. Toto spojení se dnes otevře Lucce a Zuzce. Buďme za to vděční a děkujme za to Bohu. Bože, ty znáš všechny, kdo byli pokřtěni ve jméno Otce, Syna a Ducha sv. Díky, že tak smíme tvořit společenství bratrů a sester a stát se syny a dcerami Božími. Ať žijeme své životy ke Tvé cti a slávě. Amen.