Bohoslužba 3.10.2021  O kázání ptáčků a polních květů.   ČTENÍ   Ž 104, 1.13-30 Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. Hospodinovy stromy se sytí vláhou , libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm; rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým. Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu , a tak obnovuješ tvářnost země. TEXT    Mt 6, 25-34 Ježíš: Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. KÁZÁNÍ    Skladatel žalmu 104 nám dává nahlédnout do přírody, kde roste tráva pro dobytek, vzchází na poli obilí, abychom měli co jíst. Připomíná nám to, co dnes bereme jako samozřejmost: že prší, vychází slunce a měsíc, v moři jsou živočiši, nad nimiž se tají dech. Pro něho to vše není náhoda, ale dílo Stvořitele, jemuž v úžasu a vděčnosti zpívá. Bůh stvořil zem a na ní formy života, ať jsou to rostliny, zvířata i člověk. Všemu, co stvořil, dal program, aby každý druh předával dál svou formu života. Bůh stvořil i anděly o nichž víme, že byli postaveni do zkoušky. Ti, kteří obstáli, jsou v Boží slávě v nebi. Z těch, kteří se postavili proti Bohu, se stali démoni. Odsoudili se k věčnému trestu. Bůh stvořil člověka, který má živočišné tělo, ale duchem je podoben andělům a Bohu. Člověk je na zemi postaven do zkoušky, aby po ní přešel do věčnosti. Uvažujeme-li už jen o hmotné schránce, obdivujeme podivuhodné zákonitosti, které jsou vloženy do lidské buňky. Imunitní systém, DNA, předávání života, funkce oka, srdce, mozku… pokud si přečteme informaci, jak všechny orgány působí v harmonii, jak se obnovují a jak nám slouží, člověk žasne. To je lidské tělo. Lidský duch, který je nehmotný, pro nás zůstává tajemstvím. Žalmista ale ukazuje na projev Boží lásky k nám i na Boží vševědoucnost. Bible Ef 1,3 říká: V něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Tedy Bůh ve své lásce na tebe myslel už před stvořením světa. Skrze tvé rodiče jsi přišel v daném čase do podmínek a zkoušek a tvým cílem je, abys zůstal věrný Kristu tak jako svatí i mučedníci před tebou a abys získal věčný život. Uvědom si, že Bůh na tebe myslel, že vidí tvoji budoucnost, zkoušky, dny tvého života. On ve své vševědoucnosti také vidí i tvůj poslední den. Vidí i to, kdy přijde konec života na zemi a kdy bude poslední soud. Bůh tě vidí, zná, miluje, on ti dal existenci, on za tebe obětoval svého Syna na kříži, abys ty, který v něho věříš, nakonec získal život věčný. Když Ježíš mluví v Kázání na Hoře ke svým učedníkům, vede je do přírody. Vybízí je, aby se podívali na ptáky na nebi. A pak mají upřít pohled na zem: Podívejte se na polní lilie, jak rostou. Tato prostá výzva je o to víc potřebná nám, kteří se díváme do obrazovek nebo na bilboardy, kolem nichž se pohybujeme. Jistěže mluvíme o přírodě, dnes víc než jindy, získáváme - tak pošetile se to říká - přírodní bohatství, nabíjíme se energií, kterou vyzařují různá místa. Ale to není Ježíšův pohled na přírodu, k němuž i nás zve. On chce, abychom jím dospěli k poznání, že když Bůh pečuje o ptáky, o to víc pečuje o nás. Když dává květům nádherné barvy - a je to jen na chvíli, než uschnou, jak by nám nedal to, co potřebujeme na sebe. Dívat se Ježíšovým pohledem do přírody znamená za ní vidět nejen Stvořitele, o němž zpívá žalmista svou chválu, ale nebeského Otce, jenž přece nenechá své děti na holičkách. Tak nám to Ježíš říká, když se díváme na zázraky přírody kolem sebe. Když Bůh otvírá svou štědrou ruku ptáčkům, jak by ji zavřel těm, kdo se ho dovolávají jako jeho děti? I to nebeské ptactvo, i ty polní lilie nás mají vést k důvěře, že i o nás Bůh ví, že ví o tom, co potřebujeme dnes a co budeme potřebovat zítra. Však právě toho zítřku, té budoucností, jíž nezná, se může ten, kdo nedostal slunnou povahu, děsit. Ježíš má proto pochopení. Neslyšíme od něj, že život je krásný, jak se to zpívá v jedné písni, on ví, že každý den má své trápení. Zítřek bude mít své starosti. Tak pravdivě nám ukazuje náš život, který nikdy nebude bez problémů a starostí. A přece i zítra do těch starostí nám budou kázat ptáčci a polní květy o péči toho, který je naším Otcem; který ví, co potřebujeme a jemuž patříme dnes i zítra i na věky. A proto jednu starost, která je na místě, nám Ježíš doporučuje, starost, která nás má naplnit a určit náš život. Máme se totiž starat (to je obsahem toho hledat v našem překladu) o Boží království a jeho spravedlnost. Ostatní starosti jsou už vyřešeny v náš prospěch, ale tuto máme mít stále: starost o to, aby v tomto nespravedlivém světě se prosazovala Boží spravedlnost a jeho království pokoje a lásky přemáhalo ve zvěsti evangelia lidskou pýchu, nenávist a nevěru. O to nám má jít na prvním místě. Když Šalomoun prosil o moudré srdce, Bůh mu přidal vše ostatní, o čem snad ani nesnil. A tak to dělá dodnes: Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Amen.