archiv kázání


Bohoslužba 17.10.2021  Síla a naděje shůry (se slibem nového staršovstva).

ČTENÍ   Ř 12, 1-6    
Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás.

TEXT    Sk 2, 37-47
Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

KÁZÁNÍ   

Jako otázka na nové staršovstvo při dnešním slibu zazní: Přijímáte své pověření sborem jako povolání od Boha? V souvislosti se zaměstnáním se užívá slovo povolání, když mám povolání, je někdo, kdo mne povolal. Zvláštnost i výsada služby v církvi je to, že se spojuje to lidské povolání, a zároveň věříme, doufáme, prosíme - aby to bylo i povolání od Boha.
Budu mluvit o staršovstvu i o sboru, církvi. Co je církev? Církev si netvoříme my, není to shromáždění svolané farářem, staršovstvem, ale vyvolané a vyvolávané v život Duchem svatým.
Máme tu církev, věc dočasnou (na dobu mezi Ježíšovým prvním a druhým příchodem) a služebnou, a zároveň svatou. Církev je svatá, protože je Boží, je to církev Páně. Dnešnímu čtení předchází text o seslání Ducha svatého a prvním Petrově křesťanském kázání.
Všichni byli v den Letnic svorně spolu… z nebe se ozval hukot, jako by se řítil vichr... ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky... Všichni byli naplněni Duchem svatým... a začali mluvit pro všechny srozumitelně (je-li kázání srozumitelné a osloví nás, věřím, že je to působením Ducha).
Někteří říkali, že se opili. Ale Petr začal kázat. Stalo se to, co bylo slíbeno u proroka Joele, že Bůh sešle svého Ducha. Petr vypověděl zástupům evangelium o Ježíši Kristu, o jeho životě, smrti, vzkříšení. Přijde nám samozřejmé, že o tom Petr káže. Ale představte si, že je to poprvé! Lidé, kteří slyšeli Petrovo kázání, byli zasaženi.
Duch svatý působí na člověka jedince. Obrací ho, proměňuje, směruje. Duch svatý nepřijde jednou provždy, ale přichází znovu a nově. Duch svatý působí na jedince, ale vede je do společenství. Tím společenstvím je církev.
Jak to v první církvi vypadalo? Co lidé v rané církvi dělali? (a podobně bychom měli dělat i my a ve sboru je za to odpovědné a podílí se na tom staršovstvo)
Zůstávali:
1. v apoštolském učení. V církvi je slyšet kázání. Mluví se o Pánu Ježíši. Církev je důležitá pro udržení kontinuity křesťanské zvěsti. Setkávání křesťanů navazovalo na setkávání v synagogách, mnohdy byly křesťanské bohoslužby podobné bohoslužbě synagogální. Ústředním bodem setkání je výklad Písma.
2. Ve společenství. Církev znamená být spolu - lidé různí věkem, postavením. Je dobré, že tomu tak je. Avšak není to samozřejmé. Musím být v církvi? Nemůžu jako křesťan věřit sám? (ptají se někteří) Odpověď: V církvi být nemusím, ale smím. Ve společenství se věří lépe.
3. V lámání chleba. Na začátku to nebyla VP, jak ji máme teď. Bylo to společné jedení. Zase – jsou přitom spolu, dělí se. Přinesou něco i pro ostatní. Víme, že to jejich společenství nebylo idylické a bezkonfliktní. (Pavel píše do Korintu, jak se mají chovat při VP - protože se tak nechovají.) Ježíš o církvi nemluvil. Ale o hostině mluvil častěji. A když dával učedníkům chleba a víno při jejich poslední večeři, říká, aby se tak dělo opakovaně.
4. V modlitbách. Sbor, církev, křesťané se modlí. Chválí, děkují, přimlouvají se, prosí. Žijí ve společenství spolu jako lidé a také s Bohem. Jsme s ním ve spojení modlitbou. Bez toho církev není církví. Bez modlitby křesťan není křesťanem. Když se presbyter modlí za svůj sbor, je to zásadní věc, kterou pro něj dělá.
Večeře Páně a modlitba - při tom si asi nejvíc uvědomujeme a užíváme to, že jako křesťané nežijeme, nemusíme žít jen z vlastních sil. Nejde o naše vlastní duchovní výkony, je nám nabízena síla a naděje shůry.
O prvních křesťanech čteme: všem lidem byli milí. My jako církev dnes - jsme všem lidem milí? (Je dobré, když jsme jako křesťané lidem milí - čím? třeba láskou, péčí, stylem života).
Ale vždy milí nejsme - vždyť ani Ježíš nebyl všem lidem milý, to by neskončil na kříži. A Štěpána ukamenovali, Petra ukřižovali, Pavel byl vězněn, bičován, usmrcen. Zdaleka ne všichni první křesťané byli milí svému okolí. Vždyť řecky se svědek řekne martyr, neboli mučedník. Křesťanské svědectví nebývá vítáno.
Nicméně, církev není církví jen pro sebe, dovnitř, nemáme být milí jen na sebe navzájem. Základní rys křesťanství: „být pro druhé“. Křesťané mají být solí země a světlem světa. Umožnit Božímu království, aby svět prosvěcovalo.
Pane, děkujeme za církev, že je to tvoje církev. Prosíme, ať je církev, její faráři a presbyteři, my jedinci světlem, nadějí. Rozsvěcuj nás. Amen.