Promluva faráře Jiřího Ježdíka dne 27.6.2013 na vzpomínkové akci k 63. výročí popravy Dr. Milady Horákové

O SOCIÁLNÍM PŘÍNOSU DR. MILADY HORÁKOVÉ

Čím dál silněji se prosazuje smířlivý pohled na naši komunistickou minulost, zločinná podstata tehdejšího režimu upadá v zapomnění.

Chceme při příležitosti výročí popravy dr. Milady Horákové znovu připomenout, jak se komunistická ideologie projevila v praxi. Trvalý antikomunistický postoj považujeme za stejně důležitý jako například antinacismus nebo antirasismus. Zároveň chceme vzdát úctu všem obětem a aktivním odpůrcům komunistického režimu.

Smyslem připomínání je vzdát hold obětem komunistického režimu a připomenout jeho zločiny. Biskup Malý k tomu říká: „Nemalá část našich spoluobčanů si dobu 1948–1989 idealizuje a podléhá velikému pokušení: vymazat z paměti nespravedlnosti minulého režimu. Proto je důležité si ony nepravosti bez nenávisti připomínat. Společnost bez paměti je mrtvá.“

Ve jménu komunismu byly milióny lidí nuceny jednat v rozporu se svým nejhlubším přesvědčením. Mimořádně bolestnou zkušenost prodělala v tomto smyslu střední Evropa. Pamatujme si období znásilňování svědomí, časy pohrdání lidskou důstojností a utrpení nevinných lidí, kteří se rozhodli zachovat věrnost svému přesvědčení. Pamatujme si, jakou významnou roli hrála v těchto dobách církev jakožto obránkyně práv lidského svědomí – a zdaleka ne jen u věřících.

Deváté přikázání Desatera se pojí s pravdou, jež člověka zavazuje ve vztahu k lidem i životu společnosti: Nevydáš křivého svědectví. Tímto přikázáním dává Bůh Smlouvy najevo, že byl člověk stvořen k jeho podobě a obrazu. Proto lidské jednání podléhá požadavkům pravdy. Pravda je dobro, zatímco lež, faleš a klam jsou zlo. Zakoušíme to na různých úrovních a v různých podmínkách.
Navraťme lesk slovu poctivost: poctivost vyjadřující harmonii srdce, poctivost ve slovech i skutcích, poctivost ve vztazích, ve škole i úřadě, řemesle i obchodě, prostě poctivost v celém životě. Vždyť právě ona je zdrojem vzájemné důvěry a následně i zdrojem míru ve společnosti a zdrojem skutečného rozvoje. Kéž toto slovo získá zralý význam. Nedosáhneme štěstí, ba ani upevnění, nebudeme-li počítat s Božím zákonem. Proto z celého srdce důvěřujme Bohu, že jsou jeho přikázání oprávněná a že jejich zachovávání člověka chrání a přináší mu už zde na zemi radost a pokoj.

Přijměme Krista. Otevřeme mu dveře. Otevřeme jeho vykupitelské moci hranice ekonomických a politických zřízení, kultury a pokroku. Nebojme se, Kristus ví, co je v člověku. Jen on sám to ví. Člověk neví, co chová ve svém vlastním nitru, v hloubi své duše a svého srdce. Proto dovolme Kristu promlouvat k člověku. Jen on má slova života, a to života věčného.

Cesta, kterou nám ukázal Kristus, nás vede k tomu, abychom víc byli. Říká Boží zákon. Vedou k tomu Kristovy požadavky kladené na každého. Máme povolání. Měli bychom zvážit, v jakém vztahu je na každé z našich cest spíš být než mít. Víc mít samo o sobě nesmí nikdy zvítězit. Pak by totiž člověk mohl prohrát to nejcennější v životě: své lidství, své svědomí a svou důstojnost. To vše, co zahrnuje perspektivu věčného života.

Člověče, pamatuj, sám sebou jsi skrze vnitřní pravdu. Pravdu svědomí, která se odráží v činech. V ní se stáváš sám sobě úkolem. Následuj pravdu, danou Božími přikázáními, již ti ukládá svědomí, vol mezi dobrem a zlem. Zlo tě ponižuje, hřích tě umenšuje. Dobrem rosteš ve své lidskosti: stáváš se stále víc tím, kým máš být.