Bohoslužba 21.3.2021   Dopomoz mi, Bože, k právu.     ČTENÍ    Jr 31, 31-34 Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu. TEXT  J 12, 20-33 Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře. KÁZÁNÍ    Poutníci chtějí potkat Ježíše. Na první pohled Ježíš nepochopil jejich prosbu. Ale jeho slova směřují k podstatě věci. Setká se s ním ten, kdo mu odevzdá svůj život a následuje ho. Tak jako Kristus odevzdává svůj život Otci, a to i za cenu vlastní smrti, tak každý, kdo se chce s Kristem setkat, musí svůj život s ním spojit. V duchovním životě je důležitá touha. Kdo touží po Kristu, najde ho. Podstatou duchovního života jsou z naší lidské strany hluboké touhy. Pokud by se na nám hlubokých tužeb nedostávalo, nevedli bychom skutečný duchovní život. Před každou modlitbou se tedy ptejme, jakými touhami se naše modlitba řídí. Naše setkání s Bohem v modlitbě jsou povrchní, nejsou-li motivovány hlubokými touhami, ale více pocitem povinnosti, strachu, viny či lidskými ohledy. Smysl Ježíšova příchodu je oslava Syna člověka. Tak Ježíš mluví o sobě a svém poslání. Hebrejsky syn člověka znamená člověk. V oslavě Syna člověka, jde tedy o Ježíše samého a zároveň skrze něho o pozvednutí padlého lidství, jeho vítězstvím nad hříchem a smrtí. Ježíš ví, že je celým svým poslání vtažen do této hodiny: Vždyť právě na tu hodinu jsem přišel. Tím, že podstoupí ten rozhodující zápas se smrtí, která je následkem viny, oslaví Boha. Proto se modlí: Otče oslav, své jméno. A dostává sílu a Bůh mu odpovídá: Oslavil jsem a ještě oslavím. Jeho prosba je vyslyšena a jeho láska a poslušnost bude stále oslavovat Boha. Z ní budeme čerpat i my, v ní budeme i my nalézat sílu. A to jak Ježíš ví, že Bůh za ním stojí, je tady vyjádřeno obrazem, že se mu ozval nebeský hlas. A ten hlas tvoří v evangeliu signál, který označuje, že tato rozhodující hodina mění situaci celého světa. Nyní - při Ježíšově smrti - nastává soud nad světem, začíná od Boha nový svět. Síla všeho starého a špatného je zásadně zlomena. Vládce tohoto světa - všecky zlé síly - jsou vyvrženy ven. Ztrácejí tím takřka neomezenou moc a Pán všeho se stává Kristus. A z této oběti na kříži dostávají i lidé sílu, aby zlo překonávali. Je třeba ještě zápasit - hodně zápasit proti zlu - ale už ne bezmocně v jeho zajetí. A Kristus říká: Až budu vyvýšen od země, potáhnu všechny k sobě. Jedním slovem jsou tady řečeny dvě věci: postavení kříže a ukřižování - to je jedna věc. A dosazení Krista do jeho moci a slávy - to je druhá věc. A to obojí tady Jan vidí zároveň, a to je ta veliká skutečnost - kříž je počátkem Ježíšovy slávy, svou smrtí se propadá do náruče Boží lásky, stává se Pánem všeho a dárcem nového života. Vyvýšen od země - přes kříž směřuje dál do Boží slávy. Potáhne všecko k sobě -  spása přichází od Boha skrze něho. A do této souvislosti je vsazen i ten náš ubohý život, život každého z nás: Kristus bude - přes kříž - dovršením našeho života. Kromě Ježíšovy odpovědi zaznívá v evangeliu ještě jedno záhadné tvrzení: Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. To je nesrozumitelné, že může dojít k omylu. Slova milovat a nenávidět mají totiž v hebrejštině trochu jiný význam než v češtině. Netýká se to totiž emocionálního vztahu, ale jde o to, co kladu na první místo. Čemu dám přednost. Člověk ve svém životě potřebuje pořadí hodnot, potřebuje postavit něco na první místo. Pokud tak neučiní a navíc žije v relativním dostatku všeho, s velkou pravděpodobností propadne zoufalství. Ježíšova slova nenávidět svůj život neznamenají výzvu, aby se člověk stal odpůrcem života, ale svému života dal smysl tím, že nebude lpět na věcech tohoto světa, ale na první místo ve svém životě postaví Boha. Když se o to budeme snažit, tak nejen že v životě nezabloudíme, ale náš život bude mít smysl. Nakolik se během svého života naučíme v lásce odumírat sami sobě, svému sobectví, soustředění jen na své vlastní zájmy, nakolik jsme uměli žít pro druhé a pro Boha, natolik se náš život stane naplněným a získá smysl. Tajemství kříže je jako všechny pravdy víry. Jde tu především o vnitřní zážitek milosti, Boží síly, která přetváří svět. V tomto případě se její působivost projevuje v bolestech a ve smutku. Právě proto však má podivuhodný výsledek. Síla milosti je skrytá, působí tajemně, ale protože působí v srdci člověka, zasahuje částečně i naše vědomí. Má tedy i psychologické účinky. Ty se dají pozorovat, sledovat u sebe i u druhých. Ne nadarmo se tedy mluví o léčivé síle kříže pro všechny lidské nemoci a strasti. Toto vše je řečeno pro nás. Berme své křesťanství vážně, věrně a vytrvale následujme svého Mistra za každých okolností. Každý okamžik, který žijeme, je vzácný. Využívejme tedy každé chvíle, každé hodiny k naší spáse, protože kvůli ní přišel Pán mezi nás. Amen.