Bohoslužba 5.9.2021  Život Boha uvnitř člověka. ČTENÍ   1Kor 8, 1-8 Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že ‚všichni máme poznání‘. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů – my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho. Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno. Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme. TEXT    Mk 7, 1-8.14-23 Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ Kdo má uši k slyšení, slyš! Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ KÁZÁNÍ    Řekl by Ježíš, že netřeba si mýt ruce, užívat kalíšky při VP? Jde o to, abychom nepovyšovali prostředek na něco vyššího než čím je. Rozdělení zvířat na čistá a nečistá mělo rituální odůvodnění. Vepř byl kultické obětní zvíře, židovství se vůči tomu vymezilo a vepřové maso označilo za nečisté, neobětuje se ani se nejí. Podobně to bylo s krví - jako symbol života ji měla magie, Zákon její užívání zakazuje: takovým způsobem sílu získávat nebudete. Mytí rukou je důležité, ale je to prostředek. Jde o to, proč něco děláme. Je dobré se chránit před tím, co mě ohrožuje, kazí, zotročuje. Ale stále jsme u toho prvního kroku. To není cíl ani program. Je to vyčištění prostoru. Zdraví, dobrá tělesná i duševní kondice - to je skvělé, ale je to jako prázdný čistý dům, který čeká na naplnění. Bible užívá slovo svatost, posvěcení - či znesvěcení. Nejedení masa člověka nečiní svatým. Jinak řečeno: Jsem zdravý, dobře jsem se najedl a vyspal - ale co dál? Zdraví jako takové není cíl, ale možnost. Jak ji využiji? Jak svůj život a to, co mi bylo dáno, posvětím? Ježíš řekne, že člověka neznesvěcuje (nepošpiní), co do něj vchází, ale co z něj vychází. A nemá na mysli to, co vychází z jeho střev. Důležité je to, co jde ze srdce. Boha zajímá, co vychází ze srdce. Srdcem je v duchu biblické tradice míněno sídlo našeho rozhodování, naše nejvlastnější já, jádro bytosti, které je schopno se k Bohu nasměrovat, stejně jako se od něj odvrátit. Dál do nás vcházejí informace, zprávy, komentáře. Slova, obrazy. Co čteme, slyšíme, co vidíme na našich obrazovkách. Je toho hodně a těžko rozlišovat: podstatné, užitečné, zbytné, lživé, škodlivé. Podobně jako jídlo to do nás vchází, často ale nekontrolovaně. Ježíš nás učí: Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. My bychom ovšem mohli říci, že platí také: Kde je tvé srdce, tam bude tvůj poklad. Má-li Ježíš svým výrokem na mysli, že naše srdce jde instinktivně za tím, co je přitahuje, „obrácené“ vyjádření chce sdělit, co nám předkládá jadrnou barokní češtinou Komenský. Pokud člověk slouží Bohu celým srdcem, pak to pro něj není práce, nýbrž rozkoš. Toto tvrzení nevyrůstá jen z osobní zkušenosti velkého učitele, ale má svou trvalou platnost. Pokud se totiž pro něco rozhodneme celým srdcem, uskutečníme danou věc snáze, než kdybychom ji srdcem nepřijali: „Za srdcem jiní oudové povolně a povlovně se kloní.“ Jakmile se tedy pro něco rozhodne naše srdce, vše ostatní v nás se mu rádo podřídí a s ním sladí. Přijměme proto moudrou radu, že překážky na cestě za Pánem nejsou tak velké, jak se zprvu zdají. Vydáme-li se za ním s tímto přesvědčením, Ježíš bude při nás svým Srdcem. Ježíšovo Srdce je pro mnohé nepřijatelné! Vidí v něm starobylý obrázek. Pokud Pánovo Srdce milujeme, pak dorůstáme do obrazu, jak nás vidí Pán ve své lásce. A zakoušíme vlastní Pánův život. Pavel říká: Kdo však miluje Boha, je od něho poznán. Poznání není náš výkon. My máme Boha hlavně milovat. Milující člověk je pak poznán od Boha. Slovo poznán znamená také přijat, posvěcen. Láska buduje. Dává prostor růstu. Láska totiž ponechává milovanému svobodu. Když mám někoho rád, jsem ochotný čekat, co mi on sám o sobě řekne, jak se mi dá poznat. Milovaného člověka (Boha) nebudu znát plně, nebudu ho mít přečteného. A pravdy víry nemám, ale přibližuji se k nim. Víra je princip. Předně: darující se milost; pak odhalované tajemství; a zásadně zakoušený vztah. Víra je život v Boží Trojici. Co znamená milovat Boha a člověka spíš než hájit svou svobodu? Četli jsme: Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. Jasně, nebudeme se řídit radami ničemníků ani chodit po cestě hříšných. Ale co sedání s posměvači? Jak moc se mám jako věřící oddělit od hříšného světa? Dnem i nocí přemýšlet o Božím zákoně. Boží zákon, Desatero bylo Židům dáno na cestě pouští z Egypta, z otroctví do svobody. Pro život ve svobodě to pro ně budou dobrá pravidla. Svoboda je spojena s pravidly, jak jí užívat. Jsou to pravidla, jak vypadá milování Boha a člověka. Jak žít víru. Jak dát víře v sobě prostor. Sedání s posměvači je nabízení svého času, sebe sama tomu, co mě vede od Boha pryč. Mám svobodu svůj čas trávit, jak chci. Ale ne vše mi bude k užitku. Něco je slepá cesta, budu se muset vracet. Pane, pomáhej nám rozlišovat dobré a zlé, podstatné a vedlejší. Prosíme, ať je naše svoboda pravdivá, opřená o svobodu našeho ducha provívaného Duchem svatým. A děkujeme za to hlavní: že ty nás máš rád. Amen.