|
Bohoslužba 3.7.2022
Cesta za Ježíšem.
ČTENÍ Genesis 19, 15-26 Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké). Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo . Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. TEXT Lukáš 9, 61-62 A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ KÁZÁNÍ Cesta za Ježíšem není procházka. Je to namáhavá cesta a proto muž, který se na ni vydává svým vyznáním: Budu tě následovat, Pane, je hoden jistě Ježíšova uznání. Nic takového však evangelium neuvádí. Pánu Ježíši se zřejmě nelíbilo to, co slyšel z jeho úst, i když je to uctivá prosba, začínající slůvkem ale. Je tu určitá podmínka, která trochu kazí jeho rozhodnutí pro Ježíše. Následování s malou výhradou, která je přece zcela pochopitelná a hluboce lidská: Budu tě následovat, Pane, ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou. Ve Starém Zákoně čteme něco podobného. Když prorok Eliáš si vybere nástupce Elizea, ten ho požádá: Dovol, ať políbím otce a matku. Pak půjdu za tebou. (1Kr 19,20) Pro Eliáše je to samozřejmé. Pro Ježíše nikoliv. On nechce žádné „ale“, on staví i nás před své „buď, anebo.“ Následování s výhradou prostě nejde. Jeho odpověď není sice zákaz, ale je zřejmé, že s touto prosbou nesouhlasí: Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. Když oráč orá, musí se dívat dopředu, jinak jeho brázda nebude rovná a nebude hluboká. Když se člověk ohlíží, něco ho táhne dozadu. Lotova žena se ohlížela po Sodomě, protože s ní byla vnitřně svázána, patřila spíše jí, než Boží záchraně. Ohlížení se je projevem vnitřní rozpolcenosti. Zdá se, že právě to viděl Pán Ježíš u tohoto zdánlivě horlivého muže. Měl rodinu s kterou se chtěl rozloučit. Ale kdož ví, zda nárok rodiny jej přece jen nedovedl k tomu, že se rozloučil s Ježíšem. Rodina je jistě velký Boží dar. Ale jestliže jej nadřadíme Božímu království, jež přichází v Ježíši, krása tohoto daru se ztratí a možní, že se stane jen zviditelněním našeho sobectví. Kdo orá, neohlíží se zpět, chce-li jít rovně. Indiference - vzájemné neovlivňování existuje také ve vztahu k sobě samému: nesmím se dívat na to, co je vzadu, na své já a na svou historii, ale na to, co je přede mnou: Bůh a jeho slovo. Nesmím hledat záruky v sobě; nezáleží na tom, kdo jsem já a jaká je moje minulost. To je špatný předpoklad, ze kterého nemohu odvodit Boží zaslíbení. Jedinou zárukou je poslušně hledat Boha a jeho budoucnost. Kdo překoná toto pokušení, je připojen k Ježíšově cestě, bude vyslán, přemůže satana, dostane se mu zjevení Syna a vstoupí do jeho vztahu lásky k Otci. To pokušení je lpění na svém já. Proto Ježíš říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. (9,23) Kdo navzdory všem opačným sklonům a odporu zaujme tento postoj, je způsobilý pro Království. Ten chce cíl i prostředky a neodkládá jejich uskutečnění. Chce poslouchat Boha, veden výlučně touhou mu sloužit. Máme dívat k Bohu. Není to vůbec snadné, protože naše oči těkají a stále nás to nutí se ohlížet po způsobu Lotovy ženy. Je to stálý zápas, běh na dlouhé trati, o němž čteme: Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do konce. On je vepředu a my máme upírat svůj pohled na něj. Jde vlastně pořád o jedno: kdo je v našem životě na prvním místě a zda se díváme vpřed či pokukujeme ještě po něčem jiném, co nás přitahuje. Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. Amen. |