|
Bohoslužba 10.7.2022 Bůh
řekl své Ano k našemu jménu.
Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! TEXT Lukáš 10, 17-22 Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“ Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ KÁZÁNÍ Text je naplněn radostí, která je vždy spojena s chválou a oslavováním Boha. Těch sedmdesát Ježíšových vyslanců, kteří se teď k němu vrací, mu s radostí vyprávějí o tom, co dokázali. A o Ježíši tu slyšíme něco nezvyklého, že zajásal v Duchu svatém. Kraličtí překladatelé uvádějí, že se rozveselil. Rozradoval se až do jásotu. A přece důvod té jeho radosti je jiný, než mají ti, kteří nadšeně říkají: Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu. Když je posílal jako svůj předvoj do měst, kam chtěl jít, dal jim úkol: Uzdravujte tam nemocné a říkejte jim: Blíží se k vám Boží království. Tak to zní na začátku této kapitoly Lukášova evangelia. Ale není tam výslovná zmínka o vymítání démonů. Zdá se, že těch sedmdesát služebníků svého Pána si sami přibrali tento nesmírně náročný úkol. Udělali něco navíc a povedlo se to. A proto přicházejí k Ježíši s radostí. Je to radost z dobře vykonané práce, z úspěchu a možná i radost ze sebe. Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu. Je jen krůček k pýše, že právě oni, když vysloví Ježíšovo jméno, dokáží přemoci temnou zónu zla. A Ježíš je nepochválí ani se nepřidá k jejich radosti. Řekl jim: Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. Už staří vykladači uvažovali o tom, zda především tu není skryto varování před pýchou: právě ta způsobila, že anděl světla byl svržen z nebeských výšin dolů a stal se padlým andělem, Božím nepřítelem a Satanem. Pýcha vždy předchází pád a ten pád Satanův Ježíš viděl na vlastní oči už na počátku, v Boží věčnosti. Ale stejně tak je možný výklad, že Ježíšův pohled je upřen do budoucnosti, kde už Satan nemá žádnou šanci, protože jemu, Božímu Synu, je dána všeliká moc na nebi i na zemi. On vstoupil na nebesa a zůstává v Boží slávě, aby se za nás přimlouval, Satan však padá z nebe jako blesk, náhle a bez možnosti návratu. Jako by Ježíš viděl teď to, o čem zpívá ve Zj 12,10 víra církve: Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Ti rozradostnění učedníci vyprávějí Ježíši o tom, co dokázali. Ježíš jim vypráví o tom, co viděl a co má hluboký dosah. A jeho slova jsou jako studená sprcha na jejich nadšení: Neradujte se z toho, že se vám poddávají duchové, radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. V mém pověření jste se stali Božími nástroji, však všechnu tu moc nad zlem jste dostali ode mne. A vaše radost se nemá opírat o to, co jste udělali pro Boha, ale co Bůh učinil pro vás. I kdybyste se vrátili s prázdnou a s pocitem bezmoci, že svět se stejně nezmění a démoni se vám nepoddají, vaše jména jsou v nezničitelné paměti Boží lásky. Bůh vás přijal ne proto, co jste dokázali, ale ze své milosti, rozhodl se pro vás dřív, než jste poznali jeho slitování. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Lukáš nám zaznamenal, že právě v této hodině Ježíš zajásal v Duchu svatém. Jestliže v radosti učedníků se skrývá sebechvála, Ježíšova radost ústí v chválu Otce. Neradoval se z úspěchu svých učedníků ani z pádu Satana. Důvodem jeho radosti je Boží jednání s lidmi: Velebím tě Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Z té jásavé modlitby, jež následuje po slovech Páně učedníkům, můžeme slyšet, že to nebyla slova marná. Ti jeho maličcí, kteří se před chvíli chlubili, jak si podrobili démony, teď se radují z toho, co je mnohem důležitější: že navěky patří Bohu, protože co je psáno, to je dáno a jejich jména jsou zapsána v nebi. V nebi už nepůsobí Satan, nepřítel, žalobce, který připomíná Bohu naše selhání. Je svržen a ten, který to viděl, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. A z milosti, ne pro naše zásluhy, jsou v nebi zapsána i naše jména. Ani smrt je už nemůže někam zašantročit. Patříme nebi, svému Pánu, patříme mu navěky. Podrobené síly zla mohou po čase obživnout, a v horší podobě, leccos se může měnit, přijít totalita jakou svět dosud nezažil, ale to, co se stalo v Kristu, s nímž jsme spojeni, je nezměnitelné: Bůh řekl jednou provždy své Ano k naší křehké lidské existenci, k našemu jménu, jež nikdy nezapomene. A to je důvod té skutečné radosti, která vede k chvále a oslavě jeho lásky. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Amen. |