|
Bohoslužba 17.7.2022 Pokorná
závislost na Bohu.
ČTENÍ Římanům 2, 25-29 Obřízka má smysl, jestliže zachováváš zákon. Jestliže však zákon přestupuješ, je to, jako kdybys nebyl obřezán. Jestliže naopak ten, kdo není obřezán, zachovává požadavky zákona, není to, jako kdyby byl obřezán? Ten, kdo není obřezán, ale plní zákon, bude soudcem nad tebou, který s celou svou literou zákona a obřezaností zákon přestupuješ. Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. TEXT Lukáš 10, 25-37 Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ KÁZÁNÍ Jsou lidé, kteří si nikdy nepoloží otázku: Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Stačí jim, že žijí teď a tady, věčný život jim neříká nic. Člověk zemře a je konec; s tím se prostě musíme smířit jako s faktem. Jde o to se mít dobře, užít si všeho, co život nabízí a zbytečně si jej nekazit nesmyslným uvažováním „o tom, co bude potom“. Muž, který stojí před Ježíšem je jiný. Ví, že smrtí se nekončí a že je pokračování, jež Bůh připravil jako něco velikého a krásného. Jak však se stát účastníkem této budoucnosti? Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Je to otázka, jež se podobá otázce žalářníka ve Filipis, který je v šoku, když jeho vězení se otřásá zemětřesením; tehdy se uvězněných apoštolů ptá v úzkosti: Co mám dělat, abych byl spasen? Sk 16,30 A přece otázka zákoníka nemá tuto opravdovost. Však Lukáš nám poznamenal, že Ježíše zkoušel. Nepotřebuje odpověď pro svůj život, ale chce ukázat svou převahu; když někoho zkoušíte, stojíte nad nám. Ježíš má být žákem, jehož on bude klasifikovat dle jeho odpovědi. A pak s tím půjde na patřičná místa. Však ta zkouška je zároveň pastí, do níž má Ježíš upadnout. Co kdyby třeba mu řekl - a tato jeho slova čteme v J 6,47: Kdo věří ve mne, má život věčný. V očích zákoníka by v tomto případě Ježíš propadl na celé čáře. Ale Ježíš nemluví o sobě, ale o Zákonu, ne o víře, ale o jeho četbě. Místo odpovědi dává otázku: Co je psáno v Zákoně? Role se obrátily: Ježíš zkouší zákoníka a on cituje vyznání a přidá k tomu verš o milování svého bližního. A Ježíš mu dává výbornou. On sám přece učil, že láska k Bohu a bližnímu je obsahem celého Zákona a proroků a tedy zákoník je s ním v souladu. Zákoník chtěl Ježíše hodnotit, teď je to naopak: Ježíš hodnotí jeho odpověď jako správnou. A vybízí jej, aby z teorie přešel do praxe, aby dle toho co ví, také jednal. Podíl na věčném životě, po němž snad opravdově touží, mu patří, když bude milovat Boha na prvním místě a bližního jako sebe. To je přece jasné a může se tu udělat tečka. Tak to je pro Ježíše, ne však pro muže, který správně odpověděl, ale potřeboval se ospravedlnit. Snad si uvědomil, jak je těžké to, co má teď uskutečňovat ve svém životě. Proto klade znovu otázku, která ukazuje, kde ho bota tlačí. Kupodivu to je vztah k člověku. Neptá se, co znamená skutečná láska k Bohu, ale kdo je jeho bližní, jehož má milovat. Znalci Zákona byli přesvědčeni, že bližním je jen Žid. Rozhodně ne ten, kdo nežije dle stanovených předpisů, či dokonce pohan. Možná, že zákoník chce Ježíše přece jen vtáhnout do nebezpečné diskuse o tom, koho pokládat za bližního a koho ne. Místo odpovědi slyší příběh, který jsme slyšeli z Písma mnohokrát. Je prostý. Jde jen o to, že zákoník má pochopit, jak to je s tím bližním. Když mu příběh dovypráví, zeptá se jej: Kdo z těch tří, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče? A ta odpověď je zas správná: ten kdo prokázal milosrdenství. Ježíš mu řekl: Jdi a jednej také tak. Není třeba věci komplikovat, jak to děláme my, když se chceme ospravedlnit po způsobu zákoníka. Ježíš říká: jdi a jednej jako ten Samařan, který pomohl tomu, kdo jej potřeboval. Bližní není pojem pro učené debaty, bližní je skutečný člověk, kterého potkáváš, abys v lásce se mu stal milosrdným bližním. Není to vůbec lehké a v konkrétních situacích si mnohdy nebudeš vědět rady. Ale směr znáš. Směr, který určil tvůj Pán, z jeho milosrdenství žiješ. A stále platí: Jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Zde vstupuje do hry Duch svatý. Jen on nám může dát nové srdce a novou lásku k Bohu. Jen on může nahradit naše pyšné sebeospravedlňování a místo něj nám dát pokornou závislost na Bohu. Do čeho vkládáme svou naději na zajištění Boží přízně? Do členství v církvi? Do křtu? Do dobrých skutků? I když to vše je dobré, pořád to budou jen vnější činy. Člověk je může konat, a přitom být v srdci vůči Bohu zatvrzelý. Bůh skutečně chce jen srdce, které je obřezané Duchem. Když se to stane, dostanete novou lásku k Bohu. Vše, o co usilujete, obdržíte v jediné chvíli, vše, o co se pokoušíte dobrými skutky, vám teď patří skrze Boží milost. Je to vskutku veliký zázrak, ale nemělo by nás to překvapovat. Největší zázraky jsou ty, které Duch svatý působí v lidském srdci. Pane, strhni ze mě vše, co mi brání poznat tě. Kéž síla tvého Ducha z mého srdce stvoří srdce nové. Amen. |