archiv kázání


Bohoslužba 21.8.2022  O našem zaopatření v Kristu.

ČTENÍ  Lukáš 12, 24-31
Všimněte si havranů: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a přece je Bůh živí. Oč větší cenu máte vy než ptáci! Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proč si děláte starosti o to ostatní?Všimněte si lilií, jak rostou: nepředou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, čím spíše obleče vás, malověrní! A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno. 


TEXT  Lukáš 12, 15-23
A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Pak jim pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“ Svým učedníkům řekl: „Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je víc než pokrm a tělo než oděv.

KÁZÁNÍ   

Když se zeptám - proč nám Ježíš to podobenství vypráví, asi bychom si vybavili tu chamtivost. Je to varování před chamtivostí, a mluví se tu o bohatství, zajištění nebo naopak o nezajištění budoucnosti. A myslím, že bychom se shodli i na tom, že boháč se stodolami funguje jako negativní příklad. Něco jako: Tak ne, tak se to dělat nemá. Touto cestou nechoďte.
Pak se ovšem objeví otázka: A co tedy ten člověk udělal špatně? V čem vlastně jednal zle? Nejspíš nás napadne že problém je v jeho bohatství. V hromadění, v chamtivosti. Jistě to hraje roli. Ten příběh vypráví Ježíš jako reakci na hádku dvou bratrů o dědictví. Ježíš mluví o hromadění majetku, které je marné. A navíc - jsme v evangeliu podle Lukáše. A právě Lukáš si dává záležet na tom, aby zdůraznil úskalí, která s sebou bohatství nese. A nejspíš k tomu přispěje i atmosféra v naší společnosti, kde ten kdo je bohatý je tak trochu podezřelý. Jak on k těm penězům přišel? A své vykoná i lidská závist.
Jenže v tom nás to podobenství vyloženě zklame. Ani náznakem tu není řečeno, že by se ten muž svého bohatství domohl nepoctivě nebo nezákonně. Naopak - jemu se urodilo. To bychom spíš mohli považovat za doklad Božího požehnání. Tak v čem je problém?
Můžeme si představit pracovitého zemědělce, který měl v tom roce štěstí na počasí, dobrou půdu a kvalitní osivo, takže se jeho snaha zúročila víc než očekával. Když se nám urodí nebo si přilepšíme, pokud je to poctivým způsobem, tak je to spíš důvod k vděčnosti než k odsouzení. Když někdo má nápad za miliony – tak ho přece také neodsoudíme. Naopak, je to skvělé, že se mu podařilo prorazit. V tom tedy problém není.
Proto se někteří vykladači chytají těch jeho slov, kdy si ten člověk říká: klidně si žij, jez a pij, buď veselé mysli. To je mnohým trnem v oku. Že si chce užívat, nemyslí přitom na budoucnost. Že je to požitkář, který se řídí epikurejským přístupem k životu Jezte, pijte, vždyť zítra zemřete.
Ale to už vůbec není pravda. Naopak ten člověk myslí na budoucnost a pečlivě ji plánuje. A jeho plány jsou odvážné. Má velkorysý podnikatelský záměr. Nechce jen přistavovat sýpky - to by mohlo špatně dopadnout. Chce to vzít z gruntu - zbořit staré stodoly a vystavět nové, aby se tam vše vešlo.
On svou budoucnost detailně promýšlí. Dokonce se dá říct, že jí promýšlí odpovědně, pečlivě a na dlouhou dobu dopředu. Je to spíš jeho přednost a ctnost. Takové protestantské.
A přesto se vzápětí dozví, že je blázen. Ještě této noci si vyžádají tvou duši.
To jsou slova soudu. Z jejich neurčitosti a zároveň definitivnosti až mrazí. Přijdou si pro tebe.
Ale co kdybychom si tu scénu představili trochu jinak. Představme si toho muže, za kterým přichází Bůh jako starý dobrý přítel, který toho ví o životě opravdu hodně. Bere ho otcovsky kolem ramen. Ukáže na ty plány nových stodol a s vědoucím úsměvem mu říká: ty blázne. Ty si to tu maluješ. A přitom nevíš co s tebou bude zítra. Vždyť si vyžádají tvou duši a čí bude to, cos budoval?
Ale přesto - je tu pořád ta otázka. Co tedy udělal špatně? Jak měl jednat, aby se vyhnul takovém konci? Protože to je důležité pro nás. Zjistit jaké je poučení? Co máme my udělat jinak. Vždyť od toho tu Bible přece je. Snažíme se z ní pochopit, co děláme dobře nebo špatně, abychom mohli něco změnit.
Jak se zařídit, aby nás nestihl stejný osud, jako toho boháče? Lámeme si nad tím hlavu, plánujeme co a jak, vymýšlíme různá řešení pro svůj život. Ale v tu chvíli přichází znovu Bůh a tentokrát bere přátelsky kolem ramen nás. A říká: blázne, copak si myslíš, že to je možné? Myslíš, že se můžeš vyhnout smrti?
To je nepříjemné zjištění. Že smrt toho boháče není za trest. A možná i to, že vlastně z našeho pohledu neudělal nic zlého nebo špatného. A už vůbec není příjemné přemýšlet o svém vlastním konci. Ale možná právě to je jeden z klíčových momentů podobenství. Totiž: že náš čas je vymezen. Nepřemýšlíme o tom rádi. Kolik let nám ještě zbývá. A ten příběh nás na to upozorňuje. Abychom si uvědomili jak je ten čas vzácný. Můžeme si dělat plány, ale ještě dnes. Zítra. Nebo za deset, dvacet, padesát let.
Ale pořád nám ten příběh dluží odpověď: a co dál? Proč nám to Ježíš vykládá? Je to proto, abychom se báli smrti? Tak se ptali učedníci a ta Ježíšova odpověď je nečekaná a šokující: Proto vám pravím: Nemějte starost o život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Život je vždy víc než pokrm a tělo než oděv.
A najednou vidíme, že celý ten příběh je naruby. Problém toho boháče není v tom, že si řekne jez a pij a měj radost ze života. Ale v tom, že to neudělal, dokud měl čas. A že místo plánování stodol nestrávil víc času se svou rodinou. Nebo se svými přáteli. Anebo neudělal radost někomu, kdo neměl co jíst a pít. Že se neradoval s někým koho by potěšil. Ježíš nás tu nestraší úslovím memento mori. On nám naopak staví před oči toho smutného muže, kterému protekl život mezi prsty, aby nám ukázal, jak je ten náš čas vzácný a drahý. A že si ho nemáme ztrpčovat dalšími břemeny a starostmi, které si na sebe nakládáme.
Nemáme žít v budoucnosti. Však to známe. Až se mi podaří to a to, až si našetřím, až budu mít vlastní dům, až zajistím, až se mi podaří, až budu v důchodu, až dosáhnu...
Ježíš proti tomu protestuje. Říká: neblázněte. Žijte teď. Radujte se teď a tady. Radujte se z každé chvíle, z každého setkání, nadechnutí, které je vám propůjčeno. Buďte vděční za každý den.
Nebuďte jako ten člověk, který se chtěl radovat „až jednou". Až bude postaveno, až bude zajištěno. Až bude pozdě. Život si stejně nezajistíte.
Možná mi ale namítnete, že život není peříčko, a žít jako to ptactvo nebeské mohou tak divoši, ale my se musíme postarat o tolik věcí.
Máte částečně pravdu. Život je těžký a starosti nás dokážou skřípnout. Ale to je jen půl pravdy. Život je také o tom, že je tu Ježíš, který říká: Království Boží je mezi námi. Můžete ho vidět a zažít ho, jen je potřeba se dobře dívat.
Musíte si vybírat na čem doopravdy záleží a to ostatní jsou starosti, které si vytváříte a nakládáte na sebe jenom vy.
A i když nás život skřípne - je tu taky Bůh - který si nechá říkat Immanuel. A to znamená, že je v tom s námi - s námi Bůh. A to znamená, že na ty těžkosti nejsme sami. Je blízko. Je k nalezení ba i v našem trápení.
Ale někdy je také nablízku k tomu, aby nám řekl blázne, co si to tu maluješ. Aby nám ukázal, že spoustu těch starostí si děláme zbytečně, třeba tím, že prosazujeme svoje představy, že máme nereálné nároky na sebe i na lidi kolem nás, že toužíme po zbytečnostech. Že skutečnou svobodu a radost pořád odkládáme, protože si myslíme, že k ní potřebujeme to či ono.
Máme být bohatí před Bohem. Co to znamená? Že si v životě za důležité vybereme ty věci, které jsou důležité pro něj. Evangelium je plné příkladů.
Poněvadž člověk může mít řadu krásných nových stodol a přesto uvnitř cítit sžíravou prázdnotu.
Anebo může svět vidět Božíma očima a radovat se z milosti, která nám propůjčila vzácný čas našeho života. Radovat se z úžasné svobody od věcí, které si nás nárokují. Radovat se z bohatství Boží lásky, které se nám dostává – z lásky, která přibývá tím víc, čím víc jí rozdáme.
Pane, prosíme: aby Boží jméno bylo svaté všem, aby Bůh vládl v každém lidském srdci a pyšná lidská vůle se podřídila vůli Boží. Amen.