◄archiv kázání

Bohoslužba 4.9.2022  O tom, co potřebuji opravdu vědět.

ČTENÍ  Skutky 7, 49-60
Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok: ‚Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout? Což to všechno nestvořila má ruka?‘ Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel. 

TEXT  Lukáš 12, 13-21
Někdo ze zástupu ho požádal: "Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví." Ježíš mu odpověděl: "Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" A řekl jim: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." Pak jim pověděl toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom, a říkal si: 'Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?' Pak si řekl: 'Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.' Ale Bůh mu řekl: 'Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

KÁZÁNÍ   

V sedmasedmdesáti letech Komenský napsal knihu, duchovní závět, Unum necessarium. Je jedno nezbytné, co člověk skutečně potřebuje vědět v životě, ve smrti a po smrti.
Komenského život byl dlouhý. Byl bohatý?
Hodně toho procestoval, napsal. Pomohl změnit k lepšímu. A ve stáří přemýšlí nad tím, co je to hlavní, to nezbytné. Co potřebuje opravdu vědět. Člověk, který hodně úsilí věnoval vzdělání a vzdělávání, rozšiřování obzorů, teď hledá to nejdůležitější. Aby to neminul.
V evangeliu jsme četli, že za Ježíšem přišel člověk s prosbou, aby mu Ježíš pomohl ve sporu o majetek. Ten člověk je nešťastný, nechal si zkazit život. Ráno vstává s myšlenkou na to, jak mu jeho bratr ukřivdil, přes den pracuje na poli, které je poloviční než mu odkázal otec, večer jde spát s hořkostí, že to zas nedokázal získat zpět. Užírá ho zloba a pocit křivdy (která se mu stala).
Teď se setká s Ježíšem a svitne mu naděje. Může se to změnit. Už nechce mít v srdci hořkost, chtěl by ráno vstávat s radostí a těšit se na den, který ho čeká. Potkat Ježíše - to je naděje.
Mistře, něco potřebuji. Domluv mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví. S tím na mě nechoďte, odmítne se angažovat ve sporu Ježíš. Znamená to, že jsou věci, které si máme vyřešit jako lidé mezi sebou a Boha do toho netahat? Nebo Ježíš říká, nech majetek plavat, jsou věci důležitější? Jaké? Vždyť mně nejde jen o majetek, ale nějaká spravedlnost být musí.
Ježíš se otočí k ostatním a mluví o chamtivosti. Nebýt chamtivý. Nechtít víc než potřebuji. Nebažit, spokojit se. Nenechat si zkazit den myšlenkou na majetek a peníze. Nenechat se pohltit a ovládnout tím, co mi má sloužit, majetek má být prostředkem, ne cílem.
Komenský bilancuje a hledá. Některé kapitoly Unum necessarium jsou psány formou otázek a odpovědí. 5. kapitola probírá období lidského života - vybírám některé otázky: Co má dělat člověk, kterého rozptyluje mnoho záležitostí? Má posoudit, co je z nich nejnutnější a nejprve tím se horlivě zabývat a nestarat se o ostatní.
Co však, když se vyskytnou mimořádně velké úkoly? Aby člověka nepřemohly jeho úkoly, čeho je mu potřeba? Na to Komenský odpovídá odkazem na 37. žalm: uvalit starosti na Hospodina.
Co je skutečně nejpotřebnější při úkolech, které nám byly svěřeny? Být věrný, tj. vážný, rychlý, mlčenlivý, jak to bude věc vyžadovat. Neříkej tedy, že uděláš, ale dělej; ani se nechlub, že jsi udělal; ať za tebe mluví vykonaná věc.
Čeho je třeba lakomci? Dna, aby se jeho hltavost měla kde zastavit. A co je tím dnem? Nechtít víc, než má, ale spokojit se s tím. Nikdy nebude chudý, komu stačí to, co má, a nikdy nebude bohatý, komu to, co má, je málo.
V čem spočívá příprava na smrt? Abys pořídil, co ještě vyžaduje pořízení, týkající se tebe, bližního i Boha. Pokud jde o tebe, abys před smrtí dal zemřít příčině své smrti, hříchům, aby nebylo nic, co by tě ve chvíli smrti děsilo. Pokud jde o bližního, máme se dočista smířit se všemi, dokud ještě žijeme. Pokud jde o Boha, máme si být skrze víru jisti, že nám bude v Kristu milostiv. Když tak nakonec spolu se Štěpánem uvidíš nad sebou nebe otevřené a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží, řekneš: Pane Ježíši, přijmi mého ducha.
Z Komenského jsme slyšeli věty, které se vztahují k životním rozhodováním sedláka z Ježíšova podobenství. Není špatné, že se zabýval polem, úrodou, stodolami. Z podobenství nevyplývá, že byl lakomý. Co znamená věta na konci příběhu: nebyl bohatý před Bohem? Spolehl se na něco, nač se spoléhat nedá. Majetek a péče o něj bylo to jeho jediné. Jeho obzor byl hodně zúžený.
Jeho pole požehnaně rodí úrodu. Je zač děkovat. Bylo by zač děkovat, kdyby to sedláka napadlo.
Není veselé mysli. Ale naplánoval si, že bude veselé mysli, až s větší stodolou, pak bude čas na radost, na děkování, na život. Třeba bude i čas na myšlenky na poslední věci. Pak bude čas se podívat nahoru, zda je nebe otevřené.
Ach ne, chce se nám zatřást sedlákem, protože my víme, jak ten příběh skončí. Carpe diem, sedláku, užij dne! Teď, dnes. Dnešek ti dal Bůh k radosti, k životu. Nekoukej pořád do země, jak roste úroda, podívej se také nahoru. Poděkuj, a stav novou stodolu. (Je správné stavět stodolu a shromažďovat úrodu - na to upozornil Bůh i faraóna snem o tlustých a hubených krávách. Je potřeba si udělat zásoby na horší časy.)
Být bohatý (Bůh-a-ty) před Bohem. Co to znamená? Ještě ke Komenskému. Od 12 let sirotek, později vyhnanec, třikrát ovdovělý. Několik jeho blízkých zemřelo při morové nákaze. Jeho knihy po bitvě na Bílé hoře pálili (ve Fulneku byly k tomu pálení zmanipulovány i děti), mnoho dalších knih shořelo v Lešně při požáru. Komenský? V Labyrintu světa hledá ráj srdce. V Temnotách Světlo. V rozbouřeném světě Hlubinu bezpečí. Jedno nezbytné v moři zbytného. Z moře ztrát mu pomáhá vstát síla od Boha.
Pane, děkujeme za dnešek. Za čas podívat se nahoru, hledat otevřené nebe. Je neděle, mohli jsme přestat s každodenním honěním a stíháním všeho důležitého, u tebe hledáme to nezbytné. Amen.