2022_09

Bohoslužba 11.9.2022 Naše identita v Pánu Ježíši.

ČTENÍ Efezským 4, 7-15
Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem? Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.

TEXT 1. Petrův 2, 1-12
Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý!' Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný'. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista. Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.' Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným', ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste 'vůbec nebyli lid', nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu 'v den navštívení'.

KÁZÁNÍ

Petr nám podává tři obrazy naší identity v Pánu Ježíši.
Když přicházejte k němu, k živému kameni... sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu. Petr tedy říká, že Ježíš je ten základní živý kámen. Podobný text říká, že je úhelný kámen. Úhelný kámen byl kámen, který se dával do rohu budovy a který stanovoval úhly budovy. Vše se tedy odvíjelo od něj. Ale Petr užívá termín živý kámen. A nedává nám vysvětlení, co tím myslí. A říká, že i my máme být takovými živými kameny napojenými na Krista.
Co se vám vybaví, když se řekne živý kámen. Mně se vybaví buňka. Buňka je základní stavební kámen organismů. Buňka je jako obrovská továrna, kde probíhá spousta procesů. Například v buňce je půl milionu ribozomů, které potřebujeme, aby vyráběly bílkoviny. Je úchvatné vidět složité děje v buňce (informace). Jsme stvořeni nekonečně moudrým Stvořitelem.
Když Petr píše o živých kamenech, tak nerozumí komplexnosti buňky. Ale tu buňku užijme jako biblický obraz, protože apoštol Pavel přirovnává křesťany k tělu.
Co znamená, že jsem živým kamenem, živou buňkou, napojenou na Krista? V prvé řadě máme být živí - mrtvá buňka zaniká. Na začátku našeho textu jsou rady, jak být živým. Odhoďte proto všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist, i všechno pomlouvání a jako čerství novorozenci se dožadujte neředěného mléka Božího slova, abyste jím rostli ke spasení.
Jak být živí? Máme odhazovat hřích. Hřích zabíjí život. Jaký hřích se usídlil v mém životě? Když nám Bůh ukáže na hříšné věci v našem životě, je to milost. A pokud neukazuje, tak prosme, aby ukázal. A pak čiňme pokání a prosme o změnu. To nás drží živými.
Dál Petr říká, abychom toužili po duchovní stravě. Hledejme způsoby, jak se sytit Božími pravdami. Udělejte si čas na čtení Božího slova. Vezměte si dobrou křesťanskou knihu. Tak se duchovně sytíme. Tak se udržujeme živí. Zamysleme se, co vše jsme schopni udělat pro své tělesné zdraví. Investujme i do toho duchovního!
A pak je tu výzva, abychom přicházeli k Pánu Ježíši. Ano, modlitba je to, co činí vztah s Bohem živý. Stejně jako důvěrný rozhovor udržuje živé mezilidské vztahy, tak rozhovor s Bohem v modlitbě nás udržuje živé. Naší identitou je, že jsme živé kameny.
V naší církvi neužíváme pro faráře oslovení kněz a to proto, že Boží slovo nám říká, že po tom, co Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, už nepotřebujeme prostředníka - kněze, abychom přicházeli k Bohu. Při Ježíšově smrti byla protržena chrámová opona a to symbolizuje, že my všichni k němu můžeme přicházet. Všichni jsme knězi. To nám říká Petr.
A dodává, že jsme svatí, svaté kněžstvo. To, že jsme svatí je obdobné tomu, že jsme živé kameny. Svaté kněžstvo je kněžstvo sloužící svatému Bohu, které je krví Ježíše očištěno od hříchu. Proto jsme svatí.
O naší identitě kněžstva Petr zmiňuje dvě úlohy: přinášet oběti a hlásat mocné skutky Pána Ježíše - tedy vydávat svědectví o našem Spasiteli.
Někdy máme pocit, že nějaká služba není pro nás. Neříkejme ne ukvapeně, ale modleme se. Tím nic nezkazíme. Mnohdy zažijeme překvapení, když zjistíme, že nás Bůh posílá někam, kam bychom sami nešli. A to kněžstvo má ještě jeden úkol. Vydávat svědectví. Mluvit o tom, co pro nás udělal Ježíš. To je naše poslání. A tak je důležité, aby tato svědectví zazněla. A je důležité, abychom ta svědectví srozumitelně předali i těm, kdo Ježíše neznají. Naší identitou je, že jsme svaté kněžstvo, které přináší oběti a vydává svědectví o Pánu Ježíši.
Živý kámen a svaté kněžstvo zní kladně, ale cizinci?
Naší třetí identitou je to, že jsme tu cizinci. Petr nám říká, že jsme tady na návštěvě. A tak když jsme na té životní cestě, tak pamatujme, že toto ještě není domov. Domov je u něj. Tady jsme cizinci. Nezabydlujme se tady příliš. Ale také příliš neplačme, když odcházíme. Vždyť víme, kde máme domov. A proto přes pláč zažíváme i tu živou naději, když naší blízcí odcházejí ve víře v Pána.
Jak se chováme, když jsme na návštěvě? Většinou uctivěji než doma. Petr povzbuzuje křesťany k tomu, aby se chovali vzorně a i na zlo reagovali dobrem. To si totiž Bůh může užít, aby i druzí zatoužili po věčném životě. Identita křesťana je i v tom, že na světě jsme cizinci a vyhlížíme pravý domov. Ale dokud jsme tady, máme žít uctivě vůči těm, kdo tady jsou s námi.
Petr nám připomenul, jaká je naše identita. Jsme živé kameny, svaté kněžstvo a cizinci. To vše vychází z toho, že naše identita je v něm. Bez něj bychom byli jen mrtvé kameny. Bez něj bychom nebyli schopni žádné oběti a žádného svědectví. Bez něj bychom nemohli očekávat domov. Tedy on je tvůrcem naší identity. A my mu děkujme, že si nás zamiloval a dal nám věčný život. Kéž je náš život oslavou toho, kdo nám dal hodnotu, kdo nás nazval svými syny. Kéž oslavujeme Pána Ježíše Krista. Amen.