2022_10

Bohoslužba 2.10.2022 Díkčinění Bohu dobrému a o vděčnosti.

ČTENÍ Deuteronomium 8, 7-18
Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě uvádí do dobré země, do země s potoky plnými vody, s prameny vod propastných tůní, vyvěrajícími na pláni i v pohoří, do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíkoví a granátová jablka, do země olivového oleje a medu, do země, v níž budeš jíst chléb bez nedostatku, v které nebudeš postrádat ničeho, do země, jejíž kamení je železo a z jejíchž hor budeš těžit měď. Budeš jíst dosyta a budeš dobrořečit Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal. Střez se však, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha, a nepřestal dbát na jeho přikázání, práva a nařízení, která ti dnes udílím. Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Vodil tě velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody, vyvedl ti vodu z křemene skály, krmil tě na poušti manou, kterou tvoji otcové neznali, aby tě pokořil a vyzkoušel a aby ti nakonec prokázal dobro. Neříkej si v srdci: „Tohoto blahobytu jsem se domohl svou silou a zdatností svých rukou.“ Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes.

TEXT Lukáš 17, 11-19
Na cestě do Jeruzaléma procházel Samařskem a Galileou. Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha; padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan. Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“

KÁZÁNÍ

Římský filozof Cicero řekl: vděčnost je ctnost. Biblický svědek jde dál. Dle toho, který zapsal do 2M pokyny lidu vstupujícímu do zaslíbené země, je to otázka života a smrti. Kdepak ctnost, to by bylo málo, je to způsob, jak přežít. Biblický svědek shrnul: Nebýt vděčný není otázkou dobrého vychování či empatie, je to otázka přežití.
Co děláme špatně? Vzhledem k potížím demokracie, kterou považujeme za nejlepší uspořádání. Něco je špatně, ale my to nevidíme. Jestli tedy není špatně, že nejsme dost vděčni Bohu.
Slyšeli jsme: uzdravených bylo deset, ale poděkoval jeden. Jeden zachránil čest skupiny, však to byl Samaritán, a ti se vyznačují dobrými skutky. Byli malomocní, tedy měli nemoc, která v českém označení nahrává přenesení do jiných souvislostí: nemusí jít jen o nemoc, ale je to málo-moci, síly, energie, toho potřebného k plnému životu. Je zřetelné, jak to uplatnit, víme-li, že malomocní byli vyloučeni ze společnosti, aby nešířili nákazu, léčit se to nedalo. Je snadné najít k tomu obdoby v možnostech života, jakým nedostatkem může trpět jedinec i společnost.
Těch devět chápeme: po tom, co neviděli své blízké, co jejich vyhlídkou byla pomalá smrt v mizérii, život bez domova, rozpadající se tělo, a to ve společnosti stejně postižených, které si nevybrali, šli si na nervy, po tom všem - komu by se chtělo připomínat si to, na co chce zapomenout. Měli co dohánět, tak kam by chodili.
Chápeme je i proto, že považujeme stav zdraví za normální, tedy za něco, nač máme právo, a zde se nám hodí ten odskok do odvozených možností, co vše by malomocenství mohlo znamenat. Na co všechno máme právo, co je normální, samozřejmé, že nikoho nenapadne, že by za to měl být vděčný.
A potom, ten, co poděkoval, byl cizinec. Samařan není jiné slovo pro lidumila, ale je to člověk s nálepkou nepřítele. Jak to asi fungovalo v komunitě malomocných, byl na tom tak bídně? A byl to důvod, proč on dokázal být vděčný, protože si sáhl na dno? Nebo to spíš funguje jinak, právě ti nejubožejší ztrácí smysl pro vděčnost?
To jsou domněnky, jisté je tam sdělení, že uzdraven byl ten vděčný. Neboť jemu je řečeno: Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila. Zde se hodí citát o vděčnosti od Chestertona: „Nefalšované, upřímné vyjádření vděčnosti je hodnověrným testem našeho štěstí“. Víme to? Štěstí bývá považované za jakousi danost, tomu můžeme jít tak naproti, ale dle Ch. to vypadá, že si ho můžeme vytvořit, a to vyjádřením vděčnosti. V citátu je řečeno, že vděčnost je testem štěstí, na ní se to ukazuje, ale přece jestli jsme vděčni nebo ne, to ovlivnit můžeme. A ovšem i to, jak to umíme projevit.
Tvá víra tě zachránila - Ježíš to říkal více lidem, vždy jsme trochu na pochybách, jak to vlastně je, vždyť to on ty lidi zachránil, a ne jejich víra. Tady však je to jasné. Není pochyb. Vděčnost se stala projevem víry a projevem vděčnosti bylo, že ten člověk nezapomněl, vrátil se, překonal odpor k tomu, co bylo. Možná to, co bylo, dokázal přijmout jako jednu fázi svého života, protože to vše byl jeho život, i ta nemoc, malomocenství. Padl tváří k nohám Ježíšovým a děkoval mu. Ježíš je Bohem, neboť ten člověk mu děkuje jako božstvu. Ch., k tomu řekne, hle to je šťastný člověk, neboť dokázal nefalšovaně a upřímně vyjádřit svou vděčnost. Na to autor 5M říká: je šťastný, protože právě teď si zachránil život. Potom je varující Ježíšova otázka: Kde je těch devět?
Vděčnost si potřebujeme připomínat; hlavně tu za věci, jež považujeme za samozřejmé, neboť co je samozřejmé. Že se urodilo? Že se máme kam vrátit, teplo domova? Že máme, co jíst? Že máme tento sbor? Že naši předci něco vytvořili a my z toho žijeme, užíváme to? Že máme Bibli? Že nad námi je Bůh, který na nás myslí? Je dobře, že to poslední považujeme za samozřejmé. Akorát že jemu jsme za to vše vděčni, jinak bychom dopadli jako těch devět.
Vyznání vděčnosti je v modlitbě: Zahrnoval, zahrnuješ a budeš nás vždy zahrnovat dobrodiním. To do života vnáší vděčnost Bohu dobrému a důvěru v Boha - spoléhání na pravdivé Boží slovo. Vděčnost pomůže přestát zlé časy a je účinným nástrojem v boji proti zlému, ač to tak nevypadá, však kapky vody též nevypadají, že by mohly opracovat kámen.