|
Bohoslužba 16.10.2022
Protilék proti strachu.
ČTENÍ Genesis 32, 23-31 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“ Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“ Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“ A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“ Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' “A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ KÁZÁNÍ Víra, o které nás dnes Ježíš učí, je přesvědčení, že mimo Boha není nikdo, kdo by se nás zastal a pomohl nám. Vdova neobíhala známé. Věděla o moci soudce a neztrácela proto čas s jinými pomocníky. Až se Ježíš vrátí, kolik tu bude těch, kteří budou vědět o jeho moci a zároveň se jí budou vytrvale a s pokorou dožadovat a prožívat ji? Kdo si navykne hledat útočiště u Boha a jen od něho čekat pomoc, ten nehledá vlastní řešení. Současnost nemá zábrany v konání zla, a to je problém. Abychom nesklouzli spolu s ostatními k jednání, které s Boží povahou nejde dohromady, uchrání nás jen hledání a čekání na Boha. Člověk se nemodlí proto, aby zorientoval Boha, ale aby se sám dobře zorientoval. Vytrvalá modlitba je známkou lásky. Milující mají potřebu ujišťovat se o své lásce. Zde je základ, proč se křesťan stále modlí. Víra a láska potřebují stálý rozhovor. Modlení patří k člověku. Modlitba to je mlčení, naslouchání, ptaní, prosba, nářek. A nade vše to je důvěra k Otci. Který je věrně při nás a s námi. Abys dostal na obrazovku obraz, musíš přístroj vyladit. Abys v evangeliu uslyšel Krista, musíš vyladit sebe, soustředit sluch i hlas. Když čteš Bibli, vzbuď v sobě touhu: Setkám se s Ježíšem: Co mi poví? Pak pros Boha Otce, aby tě vedl k Ježíši, pros Ducha svatého, aby ti tlumočil. Božího vedení je třeba, jinak se s Ježíšem mineš. Ty jsi ta vdova, která touží po svém ženichovi - Kristu. I tlumočení Ducha svatého je třeba, neboť Ježíš mluví jinou řečí, které se musíš učit. Ty mluvíš: o úspěchu, on říká: poslední u lidí budou u Boha první; o postavení, on říká: buď dobrým služebníkem; o diplomacii, on říká: Ať je vaše slovo Ano ano a Ne ne. Co je nadto je od zlého. Kristus mluví jinak, než svět. Nech Ducha svatého, aby ti pomohl přeložit si to do své řeči, do života, který žiješ. Jinak nepochopíš, nezažiješ setkání s Kristem. Před bohoslužbou, čtením Bible pros Boha Otce o vedení, Ducha svatého o tlumočení. Pak odpovídej Kristu na to, co uslyšíš: děkuj, odprošuj, plánuj, hlas se do služby. Neztrácej vytrvalost. Jste dva u díla: ty a Duch svatý. I kdybys byl nešikovný, máš-li upřímnost, Duch svatý je šikovnější, on úspěch mít bude. To je cesta, jak být křesťanem, jak dojde víry člověk: setkání s živým Kristem v církvi, slyšení Krista v jeho evangeliu. Ježíš řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa - to platí stále stejně jako: Jděte, čiňte mi učedníky ze všech národů. Křtěte je. Tato výzva platí církvi a každému z nás. Jako pokřtění máme účast na kněžství Kristově, máme poslání hlásat Krista tam, kde žijeme. Říkat lidem, že jsme nalezli Pána, učitele pravdy a lásky. V modlitbě obětovat Bohu svou práci a těžkosti za spásu lidí. Víme o lásce Ježíše, máme ji šířit. Sdílená radost je dvojí radost. Když Ježíš odcházel, nechal na světě učedníky a přikázal jim: Vypravujte, co jste ode mne slyšeli. Žijte, jak jste viděli žít mne. Ať světlo vaše svítí všem. Dávejte životu chuť jako sůl. Já jsem s vámi, můj Duch vás vede. Jak hlásat radost evangelia? Otevírat se v modlitbě působení Ducha Ježíšova, když jej pustíme do svého srdce. Znamení, které nám ukáže, jsme-li otevřeni Duchu svatému a učedníky Kristovy radostné zvěsti, je například smysl pro humor. V kom sídlí Duch Boží, není lstivý. My křesťané máme protilék proti pochybám a strachu, lék, který probouzí v člověku radost. Zdrojem je důvěra v Boha. Naše víra v dobrého Boha nám umožňuje nést utrpení života. Nic není tak tragické tomu, kdo věří, že na konci všeho je domov u Boha. Bůh bere naše modlitby vážně a odpovídá na ně. Důvěra v Boha působí, že se nestrachujeme. Svěřili jsme se do rukou Božích a máme proto své ruce volné, abychom je podali těm, kteří Boží náruč dosud nepoznali. Dosvědčujme tu radostnou zvěst: Člověče, neboj se: Je tu tvůj Bůh Otec a má tě rád. Je tu tvůj bratr Ježíš a zve tě, abys ho následoval. Je tu Duch svatý a vede tě k životu tak krásnému, že stojí za zachování navěky. Pane, pomoz, abys na zemi nalezl tuto víru. Amen. |