|
Bohoslužba 30.10.2022
Stále v sobě prohlubovat víru v Ježíše Krista.
ČTENÍ Job 2, 1-10 A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“ Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Joba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“ Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“ Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“ A satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy k patě ošklivými vředy. Job vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“ Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Job svými rty neprohřešil. Ještě více se zhrozili a říkali si: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko.“ Tu se Petr ozval: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první.“ Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi; byli zaraženi a ti, kteří šli za nimi, se báli. Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat:„Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech vstane.“ Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ KÁZÁNÍ Petr připomene, že oni, učedníci, kvůli Ježíšovi opustili vše. Nyní žijí v přítomnosti, která je spíš nejistá. Možná chce pochvalu. Možná by rád, aby ho Ježíš ujistil, že udělal dobře. Ale Ježíš mluví o tom, že toho získali stokrát víc. Už teď. Přemýšlím, jestli také opouštím něco kvůli křesťanství, víře, následování Ježíše. Nebo se mi daří následovat „jako by se nechumelilo“, bezbolestně, bez oběti, beze změn. A získávám něco? Je jeden pohled na víru, kterému se říká „evangelium prosperity“. Co to je? Jde o učení určité části pentekostálního hnutí, tzv. hnutí víry. V zásadě se tam říká, že Bůh ve své dobrotivosti chce nejen zdraví člověka, ale i jeho všestranné dobro a prosperitu. Bůh nám své požehnání a dobro již dal a to, zda toto dobro a prosperita bude realizováno, odvisí jen a jen od nás, respektive od čistoty a síly naší víry. Je to ten stonásobný užitek, který nám přináší následování Ježíše? Odpovím: ano, ale. Nechci ale měřit víru podle toho, jak se člověku daří. Nechci ale věřit proto, aby se mi dobře dařilo, myslím teď hlavně zdravotně a ekonomicky. Nebo ano? Ježíš říká, že cesta k prvenství vede přes otroctví. Otročit, sloužit a najednou zjistit, jak bohatneme, jak z dávaného neubývá. To je v pohádkách: o lakomých či naopak štědrých, o kouzelných dědečcích, kteří podarují chudého kouzelným mlýnkem či měšcem, z kterého peněz neubývá, dají zlatou husu za placku. V pohádkách je vtip v tom, že ten hloupý Honza dopředu neví, že mu podivný stařík dá bezedný měšec, když se s ním rozdělí o poslední krajíc. A já nechci být křesťanem proto, aby se mi dobře vedlo, na mém (křesťanském) poli bylo víc obilí, má (křesťanská) kráva dávala víc mléka, abych (křesťansky) vydělával nekřesťanské peníze. Nebo ano? Přijde mi to plánovité, vypočítavé. Četli jsme o Jobovi - byl to satan, který dával jeho víru do souvislosti s tím, jak se mu dobře daří. Když Ježíš mluví o tom stonásobném zisku, nezapomene přitom zmínit i pronásledování. Ježíš o tom zisku mluví cestou do Jeruzaléma, kde ho čeká smrt. A tak jdou, přemítají, je jim úzko, mlčí, nechávají Ježíše vepředu, už se před něj netlačí ani ten přičinlivý a výřečný Petr. Čeká mě utrpení, přeruší Ježíš ticho. Tuší, že ta cesta bude jeho pozemskou cestou poslední. Nevraživost vůči němu narostla, nemůže to dopadnout jinak, než že ho vydají velekněžím a zákoníkům a ti ho zas vydají dál. Učedníci to od Ježíše postupně pochopili taky, ale proč tedy do toho Jeruzaléma jde? Když ví, že ho tam čeká utrpení. Copak člověk půjde dobrovolně do utrpení? Dva z nich, Jakub a Jan, asi neposlouchali, co Ježíš říkal. Nebo to vytěsnili. Jako by chtěli přeskočit blízkou budoucnost (Ježíšovu smrt) a být už v té „opravdové“ budoucnosti. A tam být Ježíšovi blízko. Ale jde být příteli blízko jen někdy? To jsou takoví ti přátelé pro dobu, kdy je nám dobře, jsme bohatí a schopní (takovými přáteli byl obklopen biblický marnotratný syn v době dostatku). Ježíši, my bychom ti chtěli být blízko, až budeš ve svém království. Až budeš opravdu králem. Ale to utrpení - nešlo by to přeskočit? (Anebo - možná si jen netroufají být blízko trpícímu, nevědí jak, mají strach. Také to známe.) Jakub a Jan prosí Ježíše o přímou cestu výtahem do nebe. Chtějí být VIP hosté, vlastně obyvatelé. Jejich kolegům, ostatním učedníkům se to nelíbí, závidí. Proč by zrovna oni měli mít ta nejlepší místa? Mně je na nich sympatické, jak jim jde o to nebe. O budoucnost. O to, aby byli Ježíšovi blízko. Napořád. Oni jen nepochopili, jaká k tomu vede cesta. Dveřmi do nebe je kříž. Dveřmi k velikosti je služba. Proč? Bůh to s lidmi myslí dobře. Pro teď i pro budoucno. Aby teď bylo lidem na světě dobře, je potřeba, aby si sloužili. Dávali. Obětovali se. Dělali svět kolem sebe lepší. Co dělal Ježíš předtím než došel do Jeruzaléma - dělal svět lepším skrze svůj kříž. Dáváním dobra se dobro šíří. (A o tom jsou pohádky. Takový svět dobra potřebujeme, a tak o něm i vyprávíme příběhy.) A co ten Ježíšův kříž? Právě že vzkříšení dokázalo, že ukřižování neznamená konec dobra. A to že na zvýhodněných místech (o která stáli ti dva učedníci - i když si je představovali jinak) jsou dva lotři (vpravo a vlevo od Ježíšova kříže)? Jeden z nich má slíbený ráj už brzy. A je jasné, že to nebude jeho zásluhou. Chce Ježíš ukázat, že i když se zdá, že jeho poslání na zemi končí nezdarem, vzkříšením bude jeho jednání obnoveno? Ano. Pane, věříme, že jsi milostivý. Odpusť nám, když ti chceme něco předepisovat. Amen. |