2022_11

Bohoslužba 20.11.2022 Král Ježíš.

ČTENÍ 2. Samuelova 5, 1
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Chebrónu a prohlásily: „Hle, jsme tvá krev a tvé tělo. Už tenkrát, když králem nad námi byl Saul, vyváděl a přiváděl jsi Izraele ty. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pást Izraele, můj lid, ty budeš vévodou nad Izraelem.‘“ Přišli i všichni izraelští starší ke králi do Chebrónu a král David s nimi v Chebrónu uzavřel před Hospodinem smlouvu. I pomazali Davida za krále nad Izraelem.

TEXT Lukáš 23, 32-43
Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“

KÁZÁNÍ

Ježíš je ukřižován mezi dvěma zločinci. Je v ohnisku lidského zla, které jej obkličuje ze všech stran. A on za všechny, kteří mají podíl na jeho smrti, se modlí. Prosí Otce za odpuštění a omlouvá je tím, že nevědí, co dělají. On nesčítá provinění těch, kteří mu ublížili, nevolá je k zodpovědnosti na posledním soudu, ale svolává na ně Boží smilování. Je to modlitba, kterou až dosud nikdy nevyřkla lidská ústa. To proto, že je popřením spravedlnosti, která žádá za vinu trest. Zlí lidé musí být přece potrestáni, ne aby vyvázli; proto i žalmista prosí: Nalož s nimi podle jejich skutků, podle zásluhy jim odplať. 28,4 Ježíš však volá po odpuštění těm, kteří si je vůbec nezaslouží.
Ta modlitba všech modliteb však tvrdé lidské srdce nezmění. Lukáš hned na to zmiňuje výsměch členů velerady i posměch vojáků. A ti ostatní? Ti jen přihlížejí. Ježíš na kříži je vydán očím zevlounům, pro něž ta hrůza je zajímavá podívaná. Prohlížejí si ho podrobně jako svědomití pozorovatelé.
Třikrát se v našem textu opakuje výzva, aby Ježíš zachránil sám sebe. Židovští teologové nemohou uznat za Mesiáše toho, kdo sice jiné zachraňoval, ale nedokáže změnit teď svůj úděl. Římští vojáci se také baví pohledem na lidskou trosku, nad níž je nápis: To je král Židů. A třetí volání po záchraně zní k Ježíši z úst toho, který je ukřižován vedle něho.
Když učedníci na rozbouřeném moři mají strach, volají k Ježíši: Pane, zachraň nás. Je to prosba, modlitba, kterou vyslovuje víra, byť malá. Tady na Golgotě však stejnými slovy zní rouhání: Když jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás. Zřejmě i v nejhorší bolesti může člověk si dělat blázny z toho, který nese jeho hříchy, který svolává na něho Boží odpuštění. Utrpení očišťuje, tvrdí buddhismus, ale surové vtipkování tohoto nešťastníka to popírá. Ty se ani Boha nebojíš? slyší vyčítavě od svého druha, který vidí Ježíše jinak. Jako oni oba trpí i on, ale tady každá podobnost končí: My jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.
Svědectví tohoto muže o Ježíši se spojuje s tím, co posměšně a přece pravdivě říkají jeho nepřátelé: jiné zachránil. Neubližoval, ale zachraňoval. Zatímco my si svůj trest zasloužíme, on je nevinný, říká odsouzenec. Obvykle se člověk vymlouvá a ospravedlňuje, protože je těžké přiznat své provinění, natož uznat trest. To není spravedlivé, bude volat každý z nás. Ten zločinec ne. Je vinen před Bohem i před lidmi a ví to. Nemůže s tím nic dělat. Nemůže nic napravit a začít znovu. Může jen z posledních sil obrátit hlavu k tomu, který je vprostřed a říct mu: Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.
Pod trnovou korunou vidí korunu Krále. Do toho království jde Ježíš i smrtí, zatímco on smrtí půjde do pekla. Co jiného také může čekat zločinec, přestupující Boží zákon? Proto jej prosí: vzpomeň si na mě. Aspoň mi věnuj tichou vzpomínku tam, kde budeš ve své slávě. A Ježíš mu odpoví: ty tam budeš se mnou. Ne až někdy, ale už dneska.
Je to víc, než dokázal si představit umírající člověk. Ale ani my si to vše nedovedeme srovnat v hlavě. Nedá se vytvořit přesný popis toho, co je před námi: je tam vzkříšení z mrtvých, ale také naděje, že budeme ne někdy, ale ještě dnes se svým Pánem. Však i apoštol Pavel píše: Toužím odejít a být s Kristem. F 1,22 Ale dnešní vyprávění o muži, který se obrátil k Ježíši v poslední chvíli svého života, nám říká: udělej to už teď a on tě přijme stejně laskavě. A on na tebe nechce jen vzpomínat ve svém království. Ten vztah je těsnější: vždyť se ti dává ve své lásce, jak to dosvědčuje jeho Večeře. On tě slyší, když k němu s vírou voláš o pomoc a záchranu. Chce s tebou žít, protože je živ na věky věků. Amen.