|
Bohoslužba 27.11.2022 Příchod
Ježíše.
ČTENÍ Lukáš 1, 26-38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, pak také víme, že to, co máme, jsme dostali od něho. KÁZÁNÍ My všichni už od školních let získáváme vědomosti a poznatky od svých učitelů, z učebnic, které psali odborníci, tvoříme si úsudky dle informací, jež k nám proudí ze všech stran. Jsme odkázáni na vědce, kteří nás poučují o tajemství hmoty či o tom, jaké bude počasí. Bereme vážně hlášení o průjezdnosti silnic nebo o měnovém kurzu. Apoštol Jan nám to nevymlouvá. Ale vychází z tohoto našeho přístupu, aby nám řekl něco důležitého: Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží. Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. Jsou ještě důležitější informace, které potřebujeme - a ty nám dává Bůh o svém Synu. Dnes jsme slyšeli slova anděla Gabriele, který oznamuje Boží svědectví Marii. Dítě, jež se jí narodí, se bude jmenovat Ježíš, bude králem jeho království nebude konce. Vše má svůj konec, ale jeho království ne. Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu, připomíná nám Jan. Ten Ježíš z Nazareta je král a Boží Syn, to slyší Marie. Mohla o tom pochybovat a Boží svědectví popřít svou nevěrou. Pro každého člověka je i tato možnost: nad tím, co říká Bůh, pokrčit rameny a nebrat to vážně. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. Marie uvěřila a v této poslušné víře vyznává: Jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova. V tom je její sláva, že přijala Boží svědectví. A přece to svědectví se týká každého z nás. Je to svědectví, o němž píše Jan: To je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Bůh nám dal něco tak velikého, že na to nestačí žádné naše vyjádření. Ani Bible se to nepokouší vysvětlit, protože bychom to svým rozumem nepochopili. My známe vždy jen život završený smrtí. Zkušenost nám říká: „Na jednu radost tišíc bolestí - a to je život celý.“ V Božím Synu nám Bůh dal život, nad nímž můžeme jen žasnout: život s ním a v jeho lásce. Celý advent nám ukazuje k světlu naděje, jež v Božím Synu září do temnot našeho živoření. On přišel, abychom měli život, který je spojen s Bohem a nezničí jej ani smrt. Kdo má ve víře osobní vztah k Ježíši jako Božímu Synu, kdo přijímá Boží svědectví o něm jako kdysi Marie, ten už teď má ve svém životě spojení s věčností a smrt je mu branou do života. Kdo má jen sebe a nevěří Bohu, který se přihlásil ke svému Synu Ježíši, žije jen svou smrt. Není to škarohlídství ani škatulkování lidí. Tak to prostě je a je dobře se nad tím zamyslet: Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. A můžeme si stále znovu opakovat Janova slova jako shrnutí celého evangelia, z něhož se v adventu smíme radovat: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Amen. |