|
Bohoslužba 1.1.2023 Jít a nést
naději.
ČTENÍ Numeri 6, 22-27 Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘ Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. KÁZÁNÍ Co nám nový rok přinese? Jistě vám druzí přáli – ať už zdraví, radost, pohodu, aby letošní rok byl lepší, než ten minulý. Každá doba přináší věci příjemné i nepříjemné a nic nepomůže, když bychom věděli, jaké budou. Ježíš říká důležitou věc – nedělejte si starosti. Jenže, my je máme, a to oprávněně, a možná právě na přelomu roku se na ně snažíme zapomenout, upustit páru, vymknout se z té tíže. Jeden křesťanský mystik říká: „za to, co bylo, děkuji, k tomu, co přijde, ano“, je to taková novoroční modlitba. Abychom za některé věci vyslovili „děkuji“, k tomu musíme dozrát a potřebujeme k tomu hodně víry a ještě víc času. K takové modlitbě – „říci životu ano“ – patří trpělivost, vytrvalost, ochota snášet otevřené otázky. Vydržet i chvíle, kdy se nám výhled nového roku a budoucnost jeví horší. Odvaha setrvat v otevřených otázkách – to je projev naděje. Odvaha a ochota k tomu, že nerezignuji, že se nepřidám ke zlu, že se neobalím strachem, ale že chci dál nést, přes obavy a nejistoty, naději a jít po cestě Ježíšově. A tak mi do nového roku připadá důležité přát sobě, přát druhým a přijímat jejich přání, ale také si klást otázku, co přinesu já, co přineseme my. Co přineseme do tohoto roku, do vlastního života, okolí, světa. Jsou mezi námi ti, kteří přinášejí víc lidskosti, úsilí, velkorysosti. Vzdor tomu, že se to na první pohled mnohdy nevyplácí a jeví jako pošetilé. Lidé, skrze něž, skrze jejich péči a činy, se už děje Boží láska, království Boží ve světě. Lidé, kteří po vzoru Marie, stejně jako ona, otevřeli Bohu - lásce svůj život - ne ve výkonnosti, ale ve víře a důvěře, lidé, kteří vědomě jdou s nadějí. I Marie slyšela slova neboj se – od archanděla Gabriela a evangelium říká, že Marie uchovávala věci, jimž nerozuměla, ve svém srdci. Jistě se bála, stejně jako my pociťujeme strach, zároveň Marie představuje v božství mateřskou tvář Boha Otce, péči, díky které můžeme zažít to, že jsme lidmi na cestě, na které tvoříme a nemáme se nechat ochromit strachem, máme důvěřovat, jít a nést naději. Díky Mariině pravzoru si můžeme uvědomit to, že nejsme odkázáni pouze na to, co vykonáme a zvládneme sami. Do světa na přelomu roků můžeme vnášet víru, že není smyslem být jen lidmi výkonu, lidmi, kteří vše sázejí jen na to, co vše sami zvládnou. Musíme něco řešit sami, rozhodovat se, jednat, ale na něco nestačíme, na některé věci a jejich vyřešení je člověk sám krátký, a tady k nám může jako paprsek světla přijít víra, víra, která nám předkládá tajemství, ne soubor hotových odpovědí, jako poklad, který může postupně v našich životech vydávat nové bohatství. Vždyť srdcem víry je vtělená láska. A uchopení, žití této Boží lásky znamená s důvěrou sestoupit na hloubku, naslouchat, co se odehrává v naší duchovní svatyni – v našem nitru, v našem srdci, a tam také rozmlouvat s Bohem. Nebát se toho, protože právě tam dostáváme impulzy, odtud vycházejí naše myšlenky, slova a činy. Ne z toho, co slyšíme z kazatelny, čteme slovo od slova v Písmu a už vůbec ne ve zprávách. Je dobré přemýšlet o Mariině tváři Božího otcovství v duchovním společenství. Ta se děje, když se církev a my v ní podobáme laskavé matce a otci. Žijeme ve světě nemocném strachem a i proto si vzájemně přejeme do nového roku jen dobré věci, s vědomím, že potřebujeme v životě mateřskou otcovskou Boží útěchu, podporu a naději a že si dovolme rozvažovat, vzít si čas – abychom dokázali čelit vlastním strachům, procházet tím, co život přináší, nenechali se ovládnout těmi, kteří slibují, že vyřeší problémy, dají nám odpovědi na otázky a odstraní příčiny nepokojů. Přeji nám, abychom v novém roce zkusili jít zas o krok blíž k Božímu království mezi námi. Amen. |