|
Bohoslužba 22.1.2023 Na každém
životě záleží.
ČTENÍ Micheáš 6, 8 Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem. Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. KÁZÁNÍ Když žalmista hovoří o cestě, užívá ji jako obrazu lidského života - náš život je na jedné straně otevřený jako vesnice, kterou prochází významné komunikace - a s nimi i vlivy, dobré i špatné. A pak ten obraz rozvíjí, když na druhé straně zároveň hovoří i o dobrých a špatných cestách a přirovnává je k naším životním cestám - k volbě mezi možnostmi, jak prožít život, kam to dotáhnout. Ne všechny cesty vedou ke stejnému cíli. To zaznělo jako první: Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky. Náročná orientace na silnici nastává, když prochází obcí. Když jedeme otevřenou, přehlednou krajinou - je cesta a její směr zřejmý, ale ve vsi, městě, na nás číhá nespočet odboček - a člověk musí být na pozoru, aby zbytečně neodbočil, nesjel ze své cesty, udržel správný směr. Tak to je i v životě - ty slepé ulice, odbočky vedoucí mimo hlavní trať nejsou vždy zřetelné - často nenápadně navazují na hlavní silnici, někdy se tváří jako hlavni směr, jindy jsou i širší než hlavní komunikace - a v tom nás pletou, svádí. Proto žalmista vyznává: jsem zdrženlivý, opatrný, od každé takové zlé cesty, zdržuji své nohy. Buďme stejně opatrní i my, při každé nabídce, kterých nám v životě pod nohy přichází nespočet, zvažujme, zda to co nás zve k odbočce, na svou cestu, nás nezablokuje, nezastaví - když nás to svede do slepé uličky. Řidič ví, jak to je náročné se ve slepé ulici obrátit zpět. Buď opatrný, ve střehu, nevjížděj do odbočky, neber vše, co ti život přináší, nabízí. Vyhodnocuj, a předně, drž se svého směru - abys dojel do cíle. Domů, do Nebeského domova. Žalmista dál označuje zmíněné sjezdy a odbočky také jako „bludné cesty“. Někdy poznáme, že jsme mimo hned, když cesta končí. Ale někdy se stává, že odbočka je nekonečná, vede nás stále hlouběji do neznáma. A my nevíme, kde jsme a jak zpátky. Protož všeliké cesty bludné nenávidím – zapsal kralický překladatel Bible, a ten modernější: proto nenávidím každou stezku klamu. Je to Boží milost, pokud stihneme včas zastavit, otočit se, než nadobro zabloudíme. Tehdy, po takové špatné zkušenosti, když si člověk uvědomí, co vše mu hrozilo, a kolik času v životě promarnil blouděním po vedlejších cestách, snad s žalmistou vyzná: Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého mi zachovej život. Kraličtí to řeknou od srdce: Ztrápený jsem přenáramně, Hospodine obživ mne podle slova svého. Klíčové okamžiky života, kdy jsme si směli uvědomit, že jsme byli vedle, ale Bůh nás včas zastavil a pomohl nám vrátit se na správnou cestu. Co nás v životě udrží na správné cestě? Navigace a pokud ji neužíváme, pak staré dobré směrové tabule a čísla silnic. Směrové tabule bývají umístěny na větších křižovatkách. Dál už člověk musí sledovat číslo své silnice. Ne náhodou Bible nazývá takové označení dobrého životního směru slovy „Boží přikázání“ - přikázaný směr jízdy. Obecněji jako Boží Slovo. Proto se neodchyluji od Tvých soudů - neboť ty mi ukazuješ cestu. I v životě platí to, co na silnici. Ne vždy budeme mít po ruce velké směrové tabule. Na hlavních křižovatkách ano, ale čím dál se v životě budeme pohybovat, budeme muset být pozorní a všímat si i čísel bez nápisů. Jsou v životě situace a chvíle, rozhodujícího významu, na ně nám ukazuje 10 Božích přikázání - co se týče naší zbožnosti, dne odpočinku, vztahu k rodičům, životu a majetku bližního - zde vidíme ty hlavní nadpisy přikázání: Pomni, abys den sváteční světil, Cti otce svého a matku svou, nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví o svém bližním. Jasné ukazatele. Ale život není vždy tak jasný, zřetelný, černobílý, podobně jako trasa našich silnic - nejen zřetelné křižovatky, ale i nuance, nečekané odbočky. Dlouhé úseky bez orientačních tabulí. Jak se neztratit na nepřehledných úsecích života? Řidič ví, tak, že bude sledovat číslo své silnice. Tam kde mi bude chybět zřetelná tabule, tam mně pomůže i tabulka se správnou číslicí. Proto je podstatné znát Bibli, učit se jí nejen heslovitě, nejen desatero, otčenáš, vyznání víry - je důležité vnímat souvislosti, poznávat správné směry, proto, že ne vždy nás Bůh povede za ruku, často nás vede i cestami, které nejsou vysloveně označeny jeho hesly s vytištěnými směry. To nám pomůže prokouknout ty falešné odbočky, slepé a bludné cesty. Hledej na každé z nich číslo své cesty, znak, který odkazuje na Krista, který ti napoví, že je to Boží cesta a pokud tam to číslo, ten odkaz chybí, anebo když tam jsou čísla neznámá - včas dupni na brzdu. Vezmi mapu a zkontroluj to. Vrať se zpátky. Takové správné číslo, takový správný znak Boží cesty zobecnit nelze, Boha nemůžeme omezovat, spoutat do návodů. A přesto on sám nám poskytl osobitý znak, který nám pomáhá se v životě zorientovat a neztratit směr - je to znamení kříže. Kříž Božího Syna, znamení Boží oběti za hříchy člověka, to je to číslo cesty, ten milník, který tě ubezpečuje, že jsi na správné cestě. Když tě Bůh vede v životě kříži, když tě jako svého syna vede cestou obětavosti, uskromnění, i oběti, bolesti, je to znamení, že jsi na správné cestě. A to i tehdy, když se setmí a pouliční osvětlení nesvítí, je tma a nefunguje navigace. Tehdy: Světlem pro mé nohy je tvé Slovo, osvěcuje moji stezku. Text z Bible přebásnil autor písně - „Mou cestu v rukou máš, jdu s důvěrou. Když cestu nevidím, jdu s důvěrou, vedeš mně Slovem svým, jdu s důvěrou. I když musím projít temným údolím, jdu s důvěrou“. Držme se tedy dobrých životních cílů, cesty, která k nim vede. Směr nám udává vyznání ze srdce: Já jsem ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Ukřižovaný a vzkříšený Ježíš je tou cestou. Pane, povoláváš nás k čistému životu. Prosíme, ať nás tvé Slovo posvěcuje. Amen. |