|
Bohoslužba 5.2.2023 Bůh v nás
vkládá důvěru.
ČTENÍ Izaiáš 2, 1-5 Slovo o Judsku a Jeruzalému, jež ve vidění přijal Izaiáš, syn Amósův. I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji. Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. KÁZÁNÍ Ježíš řekl blahoslavenství a věty o soli a světlu. Vy jste sůl země. A nejen zástup naslouchal Ježíšovým slovům, ale i my dnes zde. Přivlastněme si ta slova. Vězme, že Ježíš to řekl o každém z nás. Jaký to má smysl? My jsme sůl, protože sůl se ztratí v pokrmu a není sama pro sebe. Vypadá to, že v našem městě i světě nejsme důležití, a přitom - můžeme svět změnit, aby chutnal. Nejen prostor, ale vztahy kolem nás učinit přijatelnými a stravitelnými. Naše role je dát zemi, společnosti něco podstatného, co jí nikdo jiný dát nemůže. My jsme sůl, protože sůl brání rozkladu. S Boží podporou bojujeme proti tomu, co ničí člověka. S poselstvím od Boha, my -sůl, zvítězíme. Smíme a máme vystupovat aktivně proti bujení zla. Bránit zkáze tím, že víme, kdo má poslední slovo. Chráníme svět před tím, aby se zloba a sobectví nerozlily přes okraje. Když naše síly nestačí, obracíme se s důvěrou k Bohu a modlíme se; nepodceňujme modlitbu, má úžasnou moc. My jsme sůl, protože sůl konzervuje. Držíme se Božího slova. Vztahujme Boží slovo do svého života a nesme znamení toho, co přetrvá. My jsme sůl, neboť stačí pár zrnek, které dovádějí pokrm k dokonalosti. Mohou změnit život lidem a propůjčit radostnost a pravost i takové hostině. Každé naše slovo, které vyřkneme, může přisolit pokrm života druhého člověka. Sůl, která nesolí, je vyhozena. To je konstatování faktu. Odkaz k Božímu soudu. Nazýváš se křesťanem a nesolíš? Tedy tvrdíš, že jsi údem těla Kristova a nesolíš? Čím tedy je tvá víra? Takové otázky mluví o naší budoucnosti. Smím se nazývat křesťanem, když Písmo na svůj život nevztahuji, když je pro mě Večeře Páně jen pozůstatkem z minulosti, když se nemám zač modlit? Slyšíme výzvu ne odsouzení. Jsme sůl země, buďme hrdi na tuto výsadu. A abychom to pochopili, užívá Ježíš dalšího přirovnání: Vy jste světlo světa. My jsme světlo, protože si nevybíráme koho a v kterou dobu osvítíme. Světlo působí bez výběru a přirozeně. Je orientačním bodem. V pustině života se světlice může stát někomu v nouzi orientačním signálem. My jsme světlo, protože světlo dává rozlišení. Otevírá jasnější obraz věcí. Vstupuje i do škvír a doupat, ukazuje cestu dál. Můžeme se stát majáky, které upozorňují mořeplavce na nebezpečí. Světlo zaplaví svým jasem okolí tak, že rozpoznáme, zda žijeme v pořádku, či v nepořádku. V noci, ve tmě se děje spousta věcí, o nichž nemusíme vědět. Ale i na zlo si lze posvítit. My jsme světlo, protože světlo má svůj zdroj. I my máme svůj nezaměnitelný zdroj. A víme o Něm. Stačí, abychom byli připojeni a připraveni svítit. My jsme světlo, protože světlo se neschovává a nejde schovat. Světlo odkazuje na svůj zdroj - na Boha. A za svůj zdroj nestydí. I málo světla stačí k tomu, aby proniklo mocnou tmu. Jde o to, co je východiskem a cílem našeho života. Křesťané si sami nevybírají a neurčují, k čemu a pro co jsou ve společnosti. Jejich úlohu jim ústy Kristovými určil sám Bůh: Vy jste sůl země a světlo světa. Bože, děkujeme ti za milost a vědomí toho, že jsme sůl. Někdy se nám nechce věřit tomu, jakou důvěru v nás vkládáš. Dej, ať tě nezklameme. Amen. |