|
Bohoslužba 9.4.2023 V
Kristu zvítězil život nad smrtí.
ČTENÍ 1. Korintským 15, 3-11 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. Věříme, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží. KÁZÁNÍ Promluvit veřejně, to vyžaduje statečnost. Ozvat se, něco zastávat, nebývá jednoduché, a mnozí raději mlčí, k ničemu se nevyjadřují. Takové mlčení, neochota projevit svůj názor, bývá projevem malé odvahy a příznakem rezignace. Nebudu nic říkat, do ničeho se plést, na mně nezáleží, tak co bych si dělal problémy. Člověk nevěří, že jeho hlas něco zmůže, že má smysl veřejně mluvit. Nebezpečí takové rezignace, nevěry je tu stále. Apoštol Pavel však píše - věříme, a tak mluvíme. Patří to k víře, že má být vyjadřována. Je to projevem víry, že člověk zastává stanoviska a nebojí se veřejně mluvit, třeba proti zlu. Věříme, a tak mluvíme, nemlčíme. Pavel tu cituje žalm 116, uvěřil jsem, a tak mluvím - týká se to tedy společenství i jedinců. Jako křesťan nemůže zamlčet jméno Ježíše, tak ani církev jako společenství nemůže mlčet, nýbrž má zvěstovat evangelium odvážně a veřejně. Síla, která nás k mluvení uschopňuje, zdroj odvahy zastávat stanoviska evangelia, je základní: je to vzkříšení Ježíše. Vzkříšení jako otevření nového věku, nových rozměrů života, kde už nevítězí jen zákonitosti mediálního světa, mechanismy PR agentur, jev mediální likvidace, kde nevítězí lidské nepřátelství, nýbrž kde vítězí Boží láska, pokoj a mír. Proto, že v Kristově vzkříšení jsou zákonitosti světa zrelativizovány, že i ta tíživá zákonitost, totiž smrt, je přemožena, proto víra znamená mluvit. Má to smysl zvěstovat evangelium, má to cenu hájit pravdu, je dobře pozvednout hlas proti zlu, Boha chválit a člověka těšit. Tak to vidíme i na příběhu učedníků. Dokud se nesetkali se Vzkříšeným, báli se. Teprve po setkání se Vzkříšeným, když poznali, že on je živý a smrt ho nepřemohla, naplnil je Duch statečnosti a oni zvěstovali Boží lásku v Kristu. Z bázlivých učedníků stali se apoštolové, hlásající evangelium světu. Ta proměna se může odehrát i s námi. Tak Vzkříšený může i nás uschopnit, i my můžeme Ducha obdržet a statečně mluvit k lidem. Věřit v toho, který vstal, znamená nebát se mluvit. Vzkříšení Ježíše, to otevření nového rozměru života, vítězství nad smrtí, to je síla, která zahrne i nás, dává naději i nám, každému, a zve nás k nové, Boží budoucnosti. Do Boží přítomnosti, která je před námi. Vzkříšení Ježíše je to, z čeho vycházejme, co nás posiluje, staví na pevný základ naděje, která je nezničitelná. Že v Kristu zvítězil život nad smrtí, to nám nikdo nemůže vzít. Toho se držme, to je cesta k Bohu, a zároveň i cesta odvahy mezi lidmi. Kdo věří, že život vítězí v Kristu i pro mě, ten pak překonává strach a nebojí se svědčit o Boží lásce ve světě. To neznamená, že křesťan se musí stát řečníkem, dávat své názory na web. Nejde ani o zručnost, jde o pravé slovo v pravý čas, o slovo pravdy a naděje, v té situaci, do níž vy jste postaveni, mezi lidmi, s nimiž vy žijete. Věřit ve vzkříšení znamená svědčit o Boží lásce, milovat pravdu, pojmenovat zlo a přinášet lidem naději. To je tedy účel Božího díla s člověkem, smysl překonání smrti: aby se milost šířila ke stále dalším lidem. Ne jen mravnost, nýbrž milost a vděčnost. Máme sklon představovat si vzkříšení po smrti. Je to pochopitelné, ale o to ve víře tolik nejde; na tom, co bude po smrti, nic nevykoumáme. Důležité je, co znamená vzkříšení v našem životě. Proto ten příběh vyprávíme, víru vyznáváme. A vidíme - jde o milost. Už teď. Ježíš byl vzkříšen a i my spolu s ním budeme vzkříšeni, aby se milost šířila k lidem, a k slávě Boží tak přibývalo i díků. Vítězství života nad smrtí má vyústit v milosrdenství a díkůvzdání. Ptejme se tedy každý sám sebe: Věřím? Nebojím se mluvit? Šířím milost? Vzdávám díky? Amen. |