2023_04

Bohoslužba 23.4.2023 Misericordia - srdce plné trápení či slitování.

ČTENÍ Skutky 2, 14a.36-41
Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je:
Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.

TEXT Matouš 27, 3-10
Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“ Ale oni odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ A on odhodil ty peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se. Velekněží sebrali peníze a řekli: „Není dovoleno dát je do chrámové pokladny, je to odměna za krev.“ Uradili se tedy a koupili za ně pole hrnčířovo k pohřbívání cizinců. Proto se to pole jmenuje „Pole krve“ až dodnes. Tak se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše: „Vzali třicet stříbrných, cenu člověka, na kterou ho ocenili synové Izraele;
a dali ji za pole hrnčířovo, jak jim přikázal Hospodin.“

KÁZÁNÍ

Neděle Misericordias nám připomíná, že Hospodin má srdce plné milosti. Neboli Boží láska je větší než Boží spravedlnost.
Proč Jidáš zradil? Byl na peníze? Vyprávění to neříká. Těch třicet stříbrných bylo navíc. Jidášovi se ten jidášský groš stal zlou vzpomínkou a výčitkou, takže peníze zahodil. Zalekl se Jidáš Ježíšových nových myšlenek a zvítězily v něm staré hodnoty? Patřil Jidáš k radikálům a Ježíš se ukázal jako mírný? Byl Jidáš zklamán Ježíšovým poraženectvím, když Ježíš před Velikonocemi oznamuje, že bude trpět, obžalován a popraven, takže prohraje? Byl Jidáš zkažený? Nezdá se. Že jako hospodář Ježíšovy družiny kradl z pokladny, je smyšlenka. Že Jidáš tak zkoušel božství Ježíšovo, nemá v textu oporu. Byl Jidášův osud předurčen a on nemohl jinak? Totiž proto, že satan vstoupil do Jidáše, aby splnil úkol, který měl být splněn, aby se naplnila Písma a Bůh obětoval svého jediného Syna? Jakože Jidáš byl obětní beránek? To by byla odpověď beznadějná.
Proč to Jidáš udělal, bychom se dověděli tak, že by nám to řekl on sám. Otázka však poslouží jako varování. V čem byl Jidášův hlavní hřích? Jidáš je běžný člověk. Je jako jiní lidé i v tom, jak vznikla jeho víra, jaké dostal pro svůj život možnosti a jak je využil. Slyšel evangelium. Jako každý člověk, i když Jidášovým protějškem byl Ježíš a ne jeho kamarádi, jako tomu bylo u nás.
Člověk o víře slyšel: vyprávěli mu biblické příběhy, kamarád se sdílel, jak mu křesťanská víra změnila život. To je důležité: k Bibli se přidává osobní příběh, zkušenost. Víra vzniká z vyprávění, sdílení, co ta víra umí. A pak se může stát, že příběh zahýbá i s tím, kdo jej slyší. Zapůsobí na něho. Řekne, že ho oslovil Pán, že dostal dar Ducha svatého, že dostal víru shůry, zevnitř.
Tak se setkal i Jidáš s příběhem víry, evangeliem, uvěřením. Proto žil v Ježíšově skupině. Ježíš změnil Jidášovo myšlení, hodnoty, pohled na druhé, svět, něho samého, Jidáše.
Třicet stříbrných je cena za vykoupení otroka. O Ježíši se říká, že přišel vykoupit člověka. Jidáš měl možnost přijmout Ježíšovo vykoupení, naději Boží lásky za smrtí. Slyšel Ježíšova kázání, modlitby, blahoslavenství, běda. Pak zradil a neví se proč. Až když se oběsil, začínáme chápat. Svou zradou Ježíše se Jidáš dopustil zlého činu. Velkého, ne největšího. Zradil přítele, ze strachu, zištnosti, zbabělosti, ale to udělali mnozí.
Hlavního hříchu, pro který je příběh o Jidášovi důležitý, se dopustil Jidáš sám nad sebou. Nebyla to jeho sebevražda. Ta byla důsledkem hříchu. Jidáš nepochopil, že to hlavní na Ježíšovi byla jeho Boží láska k člověku. Nepřijal Ježíšovu lásku, která přemáhá i jeho, Jidášovu zradu. Jidáš nepřijal odpuštění.
O čem je evangelium? Vše začíná i končí tím, že Bůh přijímá člověka bez výhrad, že ho vede k lidství, že Bůh člověka miluje, toť křesťanská novina.
Kdo je Ježíš pro mě? Spasitel, říkáme, a víme, že stačí na mé chyby, dluhy? I na hříchy a viny lidstva? Neomezili jsme Ježíše? Vím, že Boží láska zahladí mé viny, abych začal bez nich?
Jidášovým hlavním hříchem nebyla zrada, Ježíšův konec je v příběhu nevyhnutelný jinak. Jeho hříchem nebyla jen jeho sebevražda, mohla mít příčiny, jejichž souzení nám nepřísluší. Jeho hříchem bylo, že se uzavřel Božímu odpuštění. To svým koncem jen potvrdil.
Pro toho, kdo Boží odpuštění nepřijme, neplatí. Jestliže jsem pochopil a přijal, že není zlo, nad nímž by Boží láska nezvítězila, že není vina, již by Boží láska nebyla s to odpustit, pak nejdu Jidášovou cestou.
Proto slyšíme Jidášův příběh o druhé neděli po Velikonocích, Neděli Milosrdenství. O Boží lásce bez hranic, vítězící nad lidským hříchem, i tím mým, chci a budu zpívat do konce života. A kéž potom také v nebi. Amen.