2023_04

Bohoslužba 30.4.2023 Žije ve mně Kristus.

ČTENÍ Jan 10, 1-10
Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají." Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci. Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

TEXT Římanům 6, 4-5
Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom - tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou - i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení.

KÁZÁNÍ

Boží slovo říká: byli jsme spolu s Kristem vzkříšeni. Je to pro nás tajemstvím. Ježíš byl vzkříšen před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě. Já jsem jinde a v jiném čase. Nebyl jsem v Ježíšově hrobě, abych byl zároveň s ním vzkříšen. Co tedy znamená to spolu s ním jsme byli vzkříšeni? Uvědomme si, co se odehrálo při Kristově vzkříšení: Ježíšovo mrtvé tělo bylo vzkříšeno i proměněno. Kristus tedy vstal už s oslaveným tělem. Prošel hrobem, pak se ukazoval apoštolům. Tedy do Ježíšova fyzického těla vešel vzkříšením nový život, bylo oslaveno.
Tajemství Kristova vzkříšení má dvojí rozměr. Rozměr fyzický - to znamená, že Kristus vstal z mrtvých skutečně a dějinně, hrob je prázdný, on opravdu vstal, nikdo ho neodnesl. A je tu i rozměr duchovní - proměnění Kristova těla, zásah do Kristovy tělesné přirozenosti - té lidské, naší přirozenosti, kterou vzal na sebe. S Adamem máme stejný genetický kód, máme dvě ruce, nohy, oči atd. V duchovní oblasti je to podobné: Kristus je druhý Adam, a my přijímáme jeho život, věčný život, který nám byl dán.
Bůh stvořil Adama. Poté ale přišel první hřích. My přicházíme na svět, rodíme se, s tímto hříchem. Proto Bůh dal svého Syna. Ježíš se stal člověkem, zemřel jako člověk a zároveň Boží Syn a vykoupil nás. Vzal hřích na sebe, spravedlivě za něj zaplatil a vstal z mrtvých - dal nám nový život.
A co se týče času: Když Kristus vstal z mrtvých, byl to daný čas, datum, kdy se ta skutečnost stala. A zároveň právě tím, že Ježíš vstal z mrtvých, se už dostal nad čas. On je nad časem. Je ve věčnosti. Tam čas není.
A k tajemství spolu s ním. Já jsem v čase, ale byl jsem pokřtěn, tedy ponořen do Kristovy smrti a zároveň se mi také dostalo nového života Krista vzkříšeného, a když tyto pravdy vírou zajišťuji, tak pro mě to je nyní a spolu s Kristem. Víra mě totiž napojuje na skutečnosti, které jsou nad časem a prostorem. Pro víru není čas ani prostor. To znamená, že nyní se vírou napojuji na to, co Kristus učinil. Nyní se mohu spojit s jeho smrtí, s chvílí jeho umírání, nyní se vírou mohu napojit na to, co on mi získal, na jeho nový život. A pak je problém už jen v tom, aby v nás Kristus mohl žít, abychom mu dávali vírou prostor a byli tak přetvářeni v něho. Proto máme chodit v Duchu. To znamená, že máme žít z víry, vracet se k pravdám - a to je Kristova smrt a jeho nový život. To znamená, že když přijde hřích: pýcha, svévolnost, uraženost, máme vejít do Kristovy smrti, zřeknout se sebe, spojit se s Ježíšem. Tak přijímáme znovu nový život, znovu se v nás obnovuje. V tu chvíli, kdy vcházím do smrti, nový život začne působit, pulzovat, je obnovován. My jej máme vírou obnovovat a právě proto nám Bůh dal Ducha svatého, aby nám pomohl. Dal nám i nové srdce. Když duchovně přijímáme, pak skrze Ducha svatého v nás roste Boží život, jsme zakořeňováni v Krista. Je v nás vtělován a jsme přeměňováni v Krista. Když přijímáme biblickou víru, tu víru Mariinu, Duch svatý v nás znovu působí, aby v nás Kristus rostl. V tu chvíli o nás platí: Nežiji už já, žije ve mně Kristus.
Kristovo vzkříšení je tedy událost dějinná i nad dějinami. To znamená, že zasahuje nad čas i prostor a já se mohu vírou na tuto skutečnost napojovat a zajistit ji pro sebe tady a teď. V tu chvíli, kdy v modlitbě prožívám přítomnou chvíli a vírou se spojuji s tajemstvím Kristovy smrti a jeho života, žije ve mně Kristus. Jsem spolu s Kristem ukřižován. Nežiji už já, mé ego, ten hřích nežije, nevládne ve mně, ale žije ve mně Kristus. V tu chvíli mu dávám svou vůli, své ruce, nohy, i schopnosti duše a on je ve mně, žije ve mně, má vládu ve mně. Amen.