|
Bohoslužba
14.5.2023 Výzva:
Modlete se! Co bude nalezeno.
TEXT Zjevení Janovo 18, 20-24 ČTENÍ Lukáš 13, 1-5
Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. Nebo myslíte, že oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Raduj se, nebe a svatí, apoštolové i proroci, protože Bůh vynesl nad tím městem rozsudek, jaký ono vyneslo nad vámi. A jeden silný anděl pozvedl balvan, těžký jako mlýnský kámen, vrhl jej do moře a zvolal: „Tak rázem bude svržen Babylón, to veliké město, a nebude po něm ani památky. Nikdy už v tobě nezazní hudba, neozve se harfa, píšťala ani trubka, nikdy už v tobě nebude řemeslník ani umělec, nikdo už v tobě neuslyší zvuk mlýnů, nikdy už v tobě nezasvitne světlo lampy, nikdo už v tobě nezaslechne hlas ženicha a nevěsty. Tvoji obchodníci vládli světem a tvé čarovné nápoje mámily celé národy; ve tvých zdech tekla krev proroků a svatých a všech zavražděných na zemi.“ KÁZÁNÍ Příkaz modlete se, zní do doby, kdy jsme prožili spolu s Kristem jeho utrpení, oslavili jeho vzkříšení, a doby, kdy čekáme s církví na seslání Ducha svatého. A jak to v životě bývá, tak navzdory liturgickému pořádku, velikonoční radosti, ne vždy můžeme nechat utrpení v minulosti na kříži, ale provází nás i po vzkříšení. Kristova smrt a vzkříšení nás probudily k novému životu ve slávě, zlo je poraženo, smrt je poražena, už jsme zachráněni, přesto žijeme v denní realitě, která na nás útočí. Navzdory vítězství na kříži i dnes lidé trpí. Co s utrpením? Odpověď nedostanete, proto se modlete. Autor našeho textu se inspiroval pro svá slova u proroka Jeremiáše. Jako Jeremiáš háže knihu o soudu Babylonu do řeky jako symbol toho, jak Babylon skončí, tak i anděl ve Zjevení háže mlýnský kámen, symbolicky Babylon, do moře. Babylon je poražen, jak to, že je stále co házet do vody? Vždyť měl být utopen! Babylon Jeremiášův je totiž předobrazem Babylonu ze Zjevení. Když Jan píše o zkáze Babylonu, nemluví o tom městě, které už není, ale má na mysli to, co ten Babylon představoval. Centrum světonázoru, obchodu, radovánek, přepychu, blahobytu. Ten lesk je postaven na krvi otroků, národů. Babylon vykořisťuje ty, kteří na něj dřou. Krade lidi: muže, aby otročili, ženy sloužili, děti k převýchově. Ač jeden Babylon je opuštěn, nové Babylóny povstanou, dokud bude i tento svět. V době Jana byl tím Babylonem Řím, který kradl křesťany, aby je křižoval, předhazoval lvům. Tak co mají oběti systému dělat? Křičet do nebe. Modlete se! Když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše zavražděných pro Boží slovo a pro svědectví, jehož se drželi. Hlasitě volali: „Jak dlouho ještě, Pane, ty svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat obyvatele země za naši krev?“ Tu bylo každému z nich dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočívají ještě krátký čas, dokud se nenaplní také počet jejich spoluslužebníků, jejich bratrů, kteří mají být zabiti tak jako oni. Pro zpupný smích Babylonu, není slyšet pláč utlačovaných. Pro bohatství není vidět krev, vsáknutou do země. Nyní je to samá píšťalka, zlato, lahůdky, moderní technologie, ale dle Jana nic z toho nebude slyšeno. Ustane hudba, denní ruch. Jediné, co v tom tichu Babylonu zazní, co bude nalezeno, bude ta tichá krev, která z Božího pohledu nebyla nikdy ztracenou, která do nebe volá s výčitkou - jak to, Bože? Kdy to skončí? Po přepychu konzumu je veta a jediné, co za sebou zanechal, je krev volající do nebe, to je jediné, co po něm zůstane. Kde je nyní ta Kristem přikázaná láska k nepřátelům? Ta spočívá v prodloužené lhůtě soudu. Bůh je totiž spravedlivý. Jeho spravedlnost je láska k člověku a tak dává milosrdenství. Kristus bere na sebe naše viny, doslova v řečtině dluhy, a chce, abychom spravedlnost nechali na něm a nebrali ji do svých rukou. Soud hebrejsky mišpat je narovnání poměrů, zjednání práva obětem. Takový soud Bůh nastolí. Oběť touží po pomstě, ale pomsta v lidských rukách plodí další oběti. Boží soud hledá a miluje člověka, i ty, kteří v systému mučí jiné. Bůh je jediný, kdo dokáže zvednout mlýnský kámen, babylón, systém, který drtí lidi, kámen, který je mimo lidské schopnosti zdvihnout. Bůh zvedne ten systém ničení lidi, skoncuje s ním a pohřbí ho do moře. A pokud tak neučinil, čeká na ty, kteří by se snad odvrátili od šelmy a jejího mámení. Bůh umí oddělit člověka a zlo. Zabít systém, a dát vyváznout tomu, kdo lituje hříchů napáchaných v jeho službě. Bůh miluje a dává čas, nechává na poli růst úrodu i plevel, trápí se s neplodným fíkovníkem, třeba začne rodit, a na konci zaplatí všem nádeníkům na poli stejnou mzdu, těm, co dřeli celý život i těm, co přišli na poslední chvíli. Kvůli té poslední chvíli se čeká. Je spravedlivý, zabije zlo, ale ještě ne, třeba se někdo odvrátí od své zlé cesty. Bůh odplatí a přijde i na pomstu, z níž krev umučených bude jásat, přijde vysvobození, ale ještě ne, přece to neodnesou ti, kteří by mohli činit pokání a svým obrácením změnit dějiny. A tak se modlete. Vaše utrpení volá do nebe hlasitěji než veselí světa. Bůh ho slyší. Ví o vašich trápeních, a ty budou nakonec to nejhlasitější, co ze světa zbude. Bůh na vás nezapomněl, čeká. Komu se děje bezpráví, bude pomstěn, ale asi jinak, než smrtí hříšníka. Vždyť jeho trest už na sebe vzal Bůh. To, že něčí krev byla znesvěcena, si ti lidé nezasloužili, nebyl to trest za malou víru; že někdo dostal rakovinu, není trest za jeho bezbožný život; že někdo má depresi, není trest za jeho nevíru; že někdo rychle umírá, není, aby se na něm zjevila Boží sláva; že někdo je obětí moci, není trest nad bezbožným světem, to není Boží trest. To říká Ježíš v prvním čtení. A proč tedy? Proč se to děje? Jobovi také Bůh nedá odpověď na jeho utrpení. Odpověď na otázku proč se to děje, Bible nenabízí. Ježíš ale říká, čiňte pokání, a my dnes slyšíme, modlete se. Amen. |