|
Bohoslužba
28.5.2023 Žít
v Pravdě-Duchu a Lásce-Kristu.
TEXT Jan 20, 19-23 ČTENÍ Skutky 2, 1-4
Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. KÁZÁNÍ Přijměte Ducha svatého říká Ježíš svým učedníkům. Božská osoba Duch svatý je oduševnění, duše světa, dech, vanutím, tokem energie, inspirací, proudem lásky. Apoštolové, když přijali Ducha, byli schopni mluvit k lidem tak, že jim rozuměli. Čím to? Četli jsme, že Ježíš na apoštoly za zavřenými dveřmi dechl. Co se s nimi stalo? Proměnili se? Ne, oni jen otevřeli ty dveře, za kterými byli ve strachu schovaní a udělali krok do neznáma, k lidem i sobě, s otevřeným srdcem, bez předsudků, s nadějí, důvěrou, láskou. Tak se zrodila církev, jako společenství odvážných lidí ducha, vědomých oduševnělých lidí „se srdcem na pravém místě“, kteří byli schopni rozumět moudrému jazyku, a tím je láska. „V aktu dávání se něco rodí a dárce i obdarovaný se těší z toho, co se zrodilo pro ně oba. Láska je síla, která vyvolává lásku“, říká Erich Fromm. Dát se v lásce znamená stavět most k lidem, snažit se o porozumění, překonání odcizení. Duch svatý je přítomen v dějinách: vznášel se nad vodami při stvoření; vstoupil do Panny Marie před narozením Ježíše; je tam, kde lidé překonali prokletí Babylonské věže, zmatení jazyků. Dějiny jsou i historií neporozumění, nesnášenlivosti, bariér mezi národy a lidmi. Historie je Babylonskou věží, nacházíme v ní pýchu a z té pramenící bolest. Babylonská věž je symbolem světa, který je sám pro sebe, bez Boha, bez ducha, stavem, kdy lidé sami chtějí rozhodovat, co je dobré a zlé. Symbolem bytí, kdy každý chce vládnout, a dílo, které z toho vzniká, je chaotické, protože lidi vidí prvně sebe (ego), nejsou s to se domluvit. Do toho přišel Kristus a zrodila se jeho vdechnutím církev, o Letnicích, seslání Ducha jako daru pro lidi. Církev jako společenství lidí dostala dar a úkol zpřítomňovat lidem ducha porozumění. Zrodila se na znamení: překonání jazykové zmatečnosti; vědomí, že je jazyk, kterému lidé mohou rozumět, a tím je Láska. Církev tu je proto, aby o Lásce, jako prameni, podávala svědectví, skrze lidí, kteří v sobě objevili touhu po tom prameni, kteří zkouší ten pramen hledat a z něj žít; překročit stín v duši, jímž je egoismus a překonat strach ze ztrát. Apoštolové, když jim Ježíš dal Ducha, tedy jim o něm řekl, že existuje a že ho mají, když na ně dechl, měli těžký úkol. Začít žít jinak. Otevřít dveře. Zbavit se strachu. Vyjít ven, žít v Pravdě-Duchu a Lásce-Kristu. Úkolováni nést svým životem mezi lidi praxi odpuštění. Vnášet světlo do tmy. Zpřítomnit lidem schopnost stavět mosty přes propasti nedorozumění. To vše a další jsou vlastnosti ducha. Církev má žít v lásce, dávat světu poznat, že Bůh je láska, že Kristus nám svým životem tu lásku ukázal a že díky Duchu jsme schopni v pravdě si tu lásku zpřítomnit i my. Duch svatý člověka pozdvihuje z prachu. Čteme-li prach jsi a v prach se obrátíš znamená to také, že tělo bez ducha není nic, ale duch tělo pozdvihuje k životu v plnosti. Bůh je Duch, který působí v našem srdci. Duch nás oživuje. Dává nám vědomí a sebe uvědomění. Vůli překonávat temnotu v nás a jít za světlem. Církev a Letnice máme i proto, abychom si to uvědomovali a vzájemně se podporovali. Amen. |